Malíř, grafik, sochař, výtvarný pedagog a ilustrátor Václav Živec byl po celý život spjatý s naším regionem a na jeho dílo můžeme na Berounsku narazit dodnes. Zároveň patří k osobnostem, které svou činností dalece přesáhly hranice regionu. Přesto je dnes jeho jméno téměř zapomenuto.
Václav Živec se narodil 22. března 1893 v Berouně. Vychodil zde obecnou školu, poté absolvoval reálku v Rakovníku a roku 1912 nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval u svého krajana Jana Preislera. Studium přerušila první světová válka a nucený odchod na frontu. Po válce Živec nastoupil na tři semestry do speciálního grafického ateliéru Maxe Švabinského.
Po studiích nastoupil jako asistent na Státní reálné gymnázium v Rakovníku, ale už v roce 1920 začíná Živcova dlouhá hořovická éra. Na učitelském ústavu v Hořovicích působil 19 let. Vyučoval zde kreslení, dějepis, krasopis a vedl loutkové divadlo, které patřilo k jeho zálibám.
Živcův největší přínos spočívá na poli výtvarné pedagogiky. Právě on má největší zásluhy na formování tohoto oboru a jeho zásluhou vznikl předmět s názvem výtvarná výchova. Živec založil a vedl Ústav školní praxe výtvarné výchovy při Vysoké škole pozemního stavitelství a architektury ČVUT. Byl jmenován odborným inspektorem kreslení na středních školách. Ve 40. letech začal přednášet “úvod do školní praxe výtvarné výchovy” na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Karlovy univerzity. Zde byl později jmenován profesorem.
V regionu se řadil k významným osobnostem na poli kultury. Patřil k zakládajícím členům Podbrdské kulturní pospolitosti a byl zvolen jejím předsedou. Přispíval do Osvětového věstníku Podbrdska či sborníku Druza a napsal první přehled regionální výtvarné tvorby na Berounsku, která byla zveřejněna v 5. dílu Monografie Berounska a Hořovicka.
První dílo, které vytvořil pro Beroun, byla pamětní deska na rodném domě Karly Máchové, která se do dnešních dnů nedochovala. Zničeno bylo i další významné dílo, které nepřežilo druhou světovou válku, a to pomník Josefa Jonáše u hájovny Na Lísku, na kterém pracoval s o deset let mladším architektem Janem Slavíkem. Pomník byl v meziválečné době jednou z nejpůsobivějších prací svého druhu u nás. Živec pro něj vytvořil bustu ve třech verzích, z nichž jedna byla v 90. letech použita pro nový pomník v prostorách Komerční banky. Ten byl 28. října 2012 znovu odhalen v atriu berounské radnice. Na očích veřejnosti dodnes stojí Smetanův památník v Pakostově sadu. Klečící alegorická socha Hudby je výsledkem spolupráce Václava Živce, Jana Slavíka a Antonína Lhotáka.
V jeho výtvarných dílech zaujímají dominantní postavení berounské motivy. Jmenovat můžeme obrazy Na Lísku u Berouna, Tetínský vodník či Brdská krajina. Pro svou tvorbu někdy používal pseudonym A. Damar.
Václav Živec zemřel 24. ledna 1982 v Praze. Za jeho života bylo jeho dílo prezentováno jen sporadicky. Rozsáhlejší výstava se konala roku 1969 v Berouně a roku 1972 proběhla souborná výstava v Praze. V roce 2013 připomněla Václava Živce výstava na zámku v Hořovicích.
Velkonočka, 1937 (Páleníček, Ludvík: Čtení o Berouně, 1965) 
Památník Bedřichu Smetanovi (Fišer, Marcel: Umění v Berouně, 2017) 
Pomník Josefa Jonáše u hájovny Na Lísku (www.gavu.cz)
Zdroje:
- ADAMEC, Jaroslav. Jubileum Václava Živce. Estetická výchova. 1972-1973, č. 2, 10.1972, s. 34, 51. ISSN 0014-1283.
- FIŠER, Marcel. Umění v Berouně. Horažďovice: Centrum pro dějiny sochařství Horažďovice, z.s., 2017. 103 stran. Umění ve veřejném prostoru; svazek VI. ISBN 978-80-906115-2-8.
- HOLLEROVÁ, Petra. Václav Živec. Berounští výtvarníci. Beroun: Machart, 2015. s. 22-23.
- POSPÍŠIL, Aleš. Václav Živec – život s výtvarnou výchovou. Výtvarná výchova: časopis pro výtvarnou a obecně estetickou výchovu školní a mimoškolní [online]. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2014, 54(2), [1]-3 [cit. 2023-02-16]. ISSN 1210-3691. Dostupné z: https://www.knihovny.cz/Record/npmk.e0665d78-9c7f-49bd-9d7a-8b54d9c08a2f
- ŘEHÁK, Miroslav. Za Václavem Živcem. Estetická výchova. Roč. 29, 1988-1989, č. 7, s. 196.
