Krédo známého berounského advokáta Bedřicha Macourka bylo: „I kdybych pomohl jednomu jedinému člověku, stálo to za to“. K jeho image neodmyslitelně patřila dýmka a klavír – bohužel na tomto světě už ho nikdo neuslyší. Avšak ten, na koho budeme vzpomínat, zůstane pořád mezi námi. Béďa byl dobrý člověk a kamarád. Nekrolog mu napsal Jan Velíšek:
Ve středu 12. února 2025 zakončil v osmdesáti letech svou životní pouť JUDr. Bedřich Macourek, jeden z nejznámějších berounských advokátů a významný spiritus agens kulturního života našeho města. Narodil se 8. listopadu 1944 v Chyňavě. Základní a střední školu absolvoval v Berouně. Tam od dětství navštěvoval Lidovou školu umění (dnešní ZUŠ), kde se učil hrát na klavír, akordeon a trubku.
Hudba se stala neodmyslitelnou součástí Bedřichova života. Byl členem řady hudebních skupin, hrával na plesech, slavnostech, vernisážích a také k tanci v „těch lepších“ berounských restauracích. Těžko bychom hledali dospělého Berouňáka, který by jeho muziku nikdy neslyšel. Zvláště při zahajování rozličných výstav či plesů to většinou dopadlo tak, že se kolem Béďova klavíru utvořil hrozen posluchačů – a on hrál, oč si kdo řekl, a vždycky dobře a přesně.
A když chyběl klavír, stačila harmonika. Dovolím si být osobní a říct, že pro mě Bedřich rehabilitoval akordeon z otravného hospodského zdroje hluku na seriózní hudební nástroj, zejména jazzový.
Zajímal se také o sport; v mládí o atletiku, později hrál dlouhé roky volejbal. Ale co je třeba zdůraznit, Bedřich Macourek byl jeden z posledních lidí v mém okolí, který se dal bez nadsázky označit za člověka kulturního. Sbíral hudební nosiče ve všech podobách, měl plnou knihovnu knížek o hudbě a výtvarném umění (než mu ji poničila povodeň) a vládl takřka dokonalým přehledem o české i světové literatuře. Byla radost se s ním v Kostelní ulici zastavit, na půlhodinku s ním poklábosit a čichat přitom voňavý kouř z jeho neodmyslitelné dýmky.
JUDr. Bedřich Macourek nám bude hodně chybět, až si naplno uvědomíme, že už mezi námi není. Že už nám nezahraje. Že už si s námi nevypije sklenku něčeho dobrého.
