Výstava s názvem Hledání struktury byla zahájena slavnostní vernisáží 15. září 2023 v Galerii Starého zámku v Hořovicích a prezentuje dílo Miloslava Hořického, Jiřího Kreissla a Daniela Kreissla. Spojnicí však není jen příbuzenský vztah tří generací, ale zejména téma přírody. Příroda, přírodní zákony a struktury se staly hlavními náměty jednotlivých děl, i když každý z umělců k nim přistupuje zcela jinak.
Miloslav Hořický
Miloslav Hořický se narodil roku 1924 v Zahořanech u Berouna. Vyučil se kovomodelářem a pracoval v Královodvorských železárnách. Byl malířem, grafikem, sochařem, velkým experimentátorem s materiály, ale také technikami. Při železárnách založil Klub přátel výtvarného umění, v rámci něhož pořádal přednášky, besedy a návštěvy galerií. Vedl malířské kroužky pro děti i pro dospělé. Upozorňoval na zapomenuté nebo neznámé památky regionu. Jeho vlastní umělecké dílo je časově ohraničeno rokem 1960, kam spadají jeho počátky, a rokem 1982, kdy se jeho dílo uzavřelo. Od tohoto roku je vystavováno vůbec poprvé.
Hořický nejprve zhotovoval drobné plastiky hutníků a slévačů. S tématem se vypořádal i v grafice. Postupně ale přešel od volné plastiky k objektové tvorbě, která mu vyhovovala tím, že mu dovolovala experimentovat s materiály a kombinovat je. Současně vytvářel drobné olejové obrazy. Jako časté náměty se v nich objevují zákoutí rodného Berounska a středních Čech. Počátkem sedmdesátých let změnil své tvůrčí vyjádření a přístupy a začal malovat temperou pestré krajinné výjevy. Jednalo se opět o krajiny regionu, například pohledy od Svaté, Trubína nebo Popovic, ale také o krajinu jižních Čech, kterou pro sebe v této době objevuje.
Okolo roku 1968 vytvářel abstraktní práce, které jsou vyústěním umělcova celoživotního zaujetí stejně jako vlivů, které ho obklopovaly. Možná se na jejich vzniku podepsaly změny ve společnosti, zejména zájem o materiálovou abstrakci u mladých progresivních výtvarníků, a následně ztráta iluzí z opětovné ztráty svobody. Hořický pracoval s materiály železáren a začal vytvářet hutné, surové, ale zároveň hloubavé materiálové kompozice, které někdy kombinoval se symboly odkazujícími k lidskému osudu. Jeho barevnost se začíná omezovat na několik přírodních tónů a materiál se mu stává výpovědní hodnotou. Jde o cestu dotazování se, hmatového zážitku a niterného prožitku. Od krajin vnějších přešel ke krajinám vnitřním.
Jiří Kreissl
Druhým vystavovaným umělcem je Hořického zeť. Jiří Kreissl se narodil roku 1950 v Přešticích, ale od svých dvou let žije v Berouně. Vystudoval zdejší gymnázium, poté začal navštěvovat střední ekonomickou školu v Praze. Později se přihlásil na Výtvarnou školu Václava Hollara, kam dojížděl po zaměstnání. V té době již pracoval v Králodvorských cementárnách jako výtvarník v propagaci. Od roku 1990 začal vyučovat na Základní umělecké škole Václava Talicha v Berouně, kde po více než dvacet let vedl obor malba – kresba – grafika a kde vychoval řadu žáků.
Tvorba Jiřího Kreissla má dvě východiska. Jedním je příroda, druhým surrealistická inspirace. Příroda se manifestuje v jeho díle prostřednictvím nejrůznějších struktur, které má zažité jako jeskyňář, který se podílel například na průzkumu Koněpruských jeskyní. Právě skalní útvary, vrásy a struktury tvoří základ jeho malby. Zároveň se v nich manifestuje postup Maxe Ernsta, který přišel na způsob, jak na plátně obdobu těchto struktur vytvářet. Je jí gratáž. Jiří Kreissl poznal přírodu ale i jako vášnivý chodec, a svoji bezprostřední zkušenost integruje do svých maleb. Do nově vystavěných prostorů umisťuje figury a ukazuje, že člověk je v porovnání s přírodou pouhým nic, že příroda trvá, zatímco život člověka je jen jepičím mávnutím křídel. Nepřekvapí, že se u něj setkáme také s poutníkem Karla Hynka Máchy. Avšak nejen Mácha, ale například i Franz Kafka, Bohumil Hrabal či Vítězslav Nezval a další autoři vstoupili do Kreisslova díla jako inspirace ze světa literatury. Jiří Kreissl zcizuje důvěrně známé a zbavuje původního významu, aby nabídl diváku možnosti nového pohledu na svět. Svými obrazy se ptá po smyslu lidské existence, poukazuje na lidské bytí uprostřed tajuplného světa.
Daniel Kreissl
Nejmladší z rodiny, Daniel Kreissl, se nestal po otci ani po dědovi malířem, ale prosadil si svoji vlastní cestu fotografa. Zajímá ho hlavně fotografie inscenovaná, která vyžaduje dlouhodobější plánování, aby vznikl zamýšlený výsledek. Jeho cílem je pracovat s fotografickými prostředky, ale dosáhnout až malířského působení. Přetvořit důvěrně známou realitu v realitu překvapivou, surreálnou. Daniel Kreissl k tomu využívá především nasvícení externími zdroji, jimiž zvolené předměty plasticky modeluje a umocňuje jejich barevné tóny nebo jim propůjčuje zcela nový kolorit.
Poslední léta se Daniel Kreissl věnuje fotografii symetrické, která vzniká zrcadlením motivu podle jedné či více os. Na fotografiích se tak objevují najednou tváře, postavy či objekty, které bychom v přírodě nečekali. Pomocí zrcadlení totiž mohou vznikat věci milé, groteskní, ale i děsivé, které nás přenášení do jiného světa i času. Cyklus pojmenovaný Kouře je nejmladším dílem z ateliéru Daniela Kreissla. Jedná se o hru s náhodně vzniklými a neustále se měnícími formami. Pomocí svého objektivu fotograf zachytil prchavé okamžiky, které se lidskému oku rychle vytrácí. Je fascinován jeho proměnlivostí a tím, že do něj můžeme stejně jako do mraků včítat různé známé podoby. Umělec těmito formami záměrně rozpoutává fantazii člověka a nutí jej zpomalit, zahledět se do sebe a snít.
Výstava potrvá do 29. října 2023. Otevřeno je každý pátek, sobotu a neděli od 10 hodin. Prosím nebojte se a u vchodu zvoňte 🙂
kurátorka výstavy Eva Čapková
