Snad na žádných berounských Hrnčířských trzích nesmí chybět stánek s voňavými berounskými koláči. Na první pohled se podobají klasickým svatebním koláčkům, avšak to, co dělá berounské koláče berounskými je skutečnost, že jsou oboustranné a tudíž o něco složitější na přípravu. Dnes už jejich výroba není žádným tajemstvím, neb recept najdete na webových stránkách Muzea Českého krasu, avšak záhadou zůstává jejich původ. Podle významného kulturního historika Čeňka Zíbrta má na vzniku berounských koláčů určitý podíl dramatik Jan Nepomuk Štěpánek (1783-1844).
Štěpánek pocházel z Chrudimi a ve své době patřil k významným osobnostem českého divadla. Ve Stavovském divadle se staral o uvádění českých ochotnických představení. Pro nás může být zajímavostí, že k prvnímu představení přeložil hru Fridolín aneb Cesta do železných hutí. Motiv příběhu se objevuje už v básni Friedricha Schillera a krajina v něm odpovídá Nižboru a jeho okolí (narazíte tu na Starou i Novou Huť, dnes Hýskov a Nižbor i na stradonický kostelík sv. Liboria). Co však Štěpánka zásadně spojuje s naším regionem je jeho původní veselohra o jednom dějství s názvem Berounské koláče.
Berounské koláče byly prý poprvé uvedeny roku 1819, i když z ročenky Spolku divadelních ochotníků v Žebráku se dozvíme, že tam byly hrány už o rok dříve. Záhy si získaly takovou oblibu, že je v září 1822 zhlédl i arcikníže František Karel. V Brně byla hra uvedena pod méně lokálním názvem Masopustní koblihy. První záznam o provedení hry v samotném Berouně pochází až z 24. února 1833. Berounské koláče byly jednou ze tří her, které měli berounští ochotníci sehrát na Národopisné výstavě v Praze roku 1895, ale k tomu nakonec nedošlo.
Hra se odehrává v Praze u kotláře Vojtěcha Perlíka, na jehož dceru Apolenu si myslí kotlářský tovaryš Prokůpek, původem z Berouna. Jejich štěstí brání lichvář Kylián Šnadadra, který chce Apolenu za ženu, jinak nechá Vojtěcha zavřít do vězení za nesplacení dluhu. V tom se na scéně objevuje nůše berounských koláčů, kterou od Prokůpkovi matky přiváží podruhyně Verunka, a ta spouští kolotoč událostí.
Nákladem Spolku divadelních ochotníků v Berouně vyšel roku 1918 přesný otisk prvního vydání Berounských koláčů, které vyšlo o sto let dříve. Berounský spolek se zasloužil o stoletou premiéru hry, ke které došlo 29. září 1918. Ve fondu berounské knihovny najdete i další vydání Berounských koláčů z roku 1944. To už vydalo Nakladatelství Cesta v Praze a došlo v něm k dramaturgickým úpravám. Vydání obsahuje i fotografie z představení v Brně.
Jak vlastně oboustranně plněné berounské koláče vznikly se neví. I recept byl po dlouhá léta rodinným tajemstvím. Svou velikostí údajně odpovídaly koláčům posvícenským a prodávaly se zavěšené na niti, aby vynikla dvojitá náplň. Zda při jejich vzniku hrála roli Šťěpánkova hra, nebo to bylo dokonce naopak, se už nedozvíme.
