V létě uplyne 120 let od narození berounského spisovatele a pedagoga Františka Hampla. Ačkoliv se narodil v Týnci nad Labem, v Berouně dlouhá léta pracoval a tvořil a jeho rodina tu dodnes vlastní tzv. Hamplovu vilu, kde se scházel s osobnostmi české kultury.
František Hampl se narodil 6. srpna 1901. Jeho otec, taktéž František Hampl, byl strojní inženýr, ředitel a spolumajitel Strojnické továrny bratří Pernerů v Týnci nad Labem. Syn vystudoval Vysokou školu obchodní v Praze, kde roku 1922 získal titul komerčního inženýra. Půl roku byl zaměstnán v České průmyslové bance, než se stal učitelem na Maděrově soukromé obchodní škole v Praze.
V roce 1924 přichází do Berouna a stává se učitelem obchodní akademie, kde působí téměř 20 let. A působil by dále, kdyby si pro něj 21. 5. 1943 nepřišlo při výuce přímo do třídy gestapo. Zatčen byl za ilegální činnost v Petičním výboru Věrni zůstaneme. Prošel několika lágry, pobýval v Terezíně, až se dostal do Drážďan, kde měl být odsouzen k trestu smrti. Zřejmě ho však zachránila skutečnost, že město bylo v té době bombardováno. Naposledy byl držen v německém Bayreuthu.
Po návratu do Čech odmítl nabídku stát se ředitelem berounské obchodní akademie a začal učit na Československé akademii obchodní v Praze. V roce 1953 krátce působil jako úředník ministerstva školství. Ve stejném roce nastoupil na katedru pedagogiky Vysoké školy ekonomické v Praze, kde působil až do roku 1970, a kde byl jmenován profesorem.
Po odchodu do důchodu žil a tvořil v Berouně, kde se už v počátcích svého působení účastnil veřejného kulturního života. Začínal jako básník. Později se zaměřil na povídkovou tvorbu, ke které nacházel inspiraci v prostředí Berouna. Povídka Nový rok berounského kantora Jakuba Studihrácha Kyjovského byla kritikou přijata jako nejlepší novoročenka a zveřejněna 1. 1. 1937 v Právu lidu. Nás však bude nejvíce zajímat kniha Mezi berounskými branami, která obsahuje povídky o městu a jeho lidech v různých historických etapách, počínaje 15. stoletím. Poprvé vyšla roku 1937 s kresbami Václava Živce. Kromě povídky o berounských hrnčířích v ní najdeme například zmíněnou povídku o berounském kantorovi. V roce 1958 vyšla kniha znovu, z původního vydání však bylo několik povídek odebráno a jiné byly přidány. Poslední vydání z roku 2000 připravilo podle původní verze již zaniklé berounské Knihkupectví U Radnice.
Hampl nějaký čas redigoval Berounský obzor, kde zveřejňoval svoje fejetony. Přispíval i do dalších listů jako Právo lidu, Lidové noviny, Literární noviny, Lidová demokracie, Národní osvobození, Nový život, Zvon, Panoráma, Práce, Svoboda či Dar. Jeho bibliografie obsahuje kromě bohaté beletristické činnosti i díla odborná. Hampl je autorem či spoluautorem řady učebnic pro střední a vysoké ekonomické školy a jiných prací z oboru ekonomiky a účetnictví. Od roku 1940 psal pro pražský Československý rozhlas, hlavně populárně naučné pořady. V nakladatelství Práce řídil knižnici Profily (1946–1951), která přinášela biografie osobností české i světové kulturní historie. Sám je autorem několika těchto biografií. Při psaní používal šifry, hlavně v deníku Práce (fh, FH, F. H.).
Ve 30. letech si manželé Hamplovi nechali postavit první funkcionalistickou vilu v Berouně, kde často pobýval Jaroslav Seifert, Antonín Halas, malíři Miloš Antonovič a Václav Živec či architekt Jan Slavík. Samotné vile se však budeme věnovat příště.
