Jan Velíšek oslavil koncem května sedmdesáté narozeniny. K tomuto, jak sám říká, poněkud truchlivému jubileu si pořídil – pro kamarády a známé – flešku s výběrem písní opatřených jeho texty. Ty píše pro známé i méně známé interprety od tradičního folku až po „písně s velkým zvukem“. Píše také krátké povídky, pracuje jako redaktor a korektor a je autorem řady předmluv a doslovů. Samostatně vydal knihu Ležela kočka s andělem a dvě publikace spolu s fotografem Janem Šroubkem. Textově se podílel i na dvou knihách berounských fotografů o jejich městě.
Honzo, dodatečně všechno nejlepší a začnu tematickou otázkou: Ovlivnila tě doba koronavirová, a když, tak jak?
Kovidoba mě moc neovlivnila. Až na to, že jsem tu a tam měl starost o známé, že jsem nemohl chodit na naše pravidelné táflrundy do hospody, že jsem musel poslouchat spoustu nesmyslů, že jsem se, vzhledem k tomu, že patřím do Červené knihy ohrožených druhů, občas bál i o svůj zadek. Takže vlastně ovlivnila.
Co chystáš, až se doba vrátí do normálních kolejí?
To zjistíš, Vojto, když si přepóluješ odpověď na předchozí otázku.
To je na mě moc složitý. Můžeš to trochu vysvětlit i pro méně chápavé?
Přestanu si dělat starosti o známé, budu pilně chodit do hospody atakdále… Pustím ti písničku Jana Spáleného Mé múze. I když text k ní jsem napsal už dávno, je tam odpověď:
…
Říkám jí: „Holka, jseš jednou moje múza, tak mi dej pusu na upocenou pleš.
Moc mi to nejde, a plánů mám až hrůza, nemůžu přestat, kdy ty si vzpomeneš.
…
Ještě chci napsat, jak voní pivní pěna v srpnovým hicu a pod nálety včel.
Jak svádí prázdno, který obklopuje žena, jak chybí přítel, kterej už odešel.
Jak bolí zrada, a jak někdy chutná, a jak se píseň z prázdnoty vynoří, jaká je ženská silná, když je smutná, jak strašně slábne, když náhle zahoří…
Zatím se se mnou žije hůř než v lochu, a mám ten pitomej zvyk celý noci psát.
Jsi přece múza, sakra, tak mi pomoz trochu!
Jenom pár roků, pár dlouhejch nocí, pár divnejch blues… a pak tě nechám spát.
(jde o výběr z textu – pozn. red.)
Krásná zpověď.
Ještě ti pustím jednu písničku s Vláďou Čápem. Už poslední.
Já myslel, že Vláďa si píše texty sám.
To ano. Jedinou výjimkou jsem já a Bulat Okudžava.
Honzo, na co se těšíš, až skončí koronakrize?
Ty máš otázky. Těším se ve středu na pivo s kamarády.
Na závěr bych ocitoval úryvek z doslovu Jiřího Suchého k textům na výše citované flešce: „Milej a chvályhodnej Jene Velíšku, vyposlechl jsem si písničky z Tvé flešky a ty mně potvrdily, co už jsem se dřív dověděl z četby Tvých textů. Že jsi jako textař mimořádné zjevení v davu textařů, což by nebylo zas až tak moc záslužné, leč Ty jsi mimořádné zjevení mezi vynikajícími textaři. Víš, já jsem taky dobrej textař, alespoň se to o mně říká, ale jsou ve Tvých verších momenty, kdy mnou cloumá závist, že jsem na takovou myšlenku nedokázal přijít já…“
Křest knihy 
Beseda v MIC
