Paměti královského města Berouna z roku 1899 jsou první knihou, která přinesla kompletní shrnutí dějin našeho města. Jejím autorem byl středoškolský profesor Josef Vávra.
Ačkoliv se Josef Vávra sepsáním “Pamětí” zasloužil o významný počin v oblasti dějepisectví Berouna, sám pocházel z Prahy a na Berounsku nikdy nežil. Narodil se 1. 12. 1838 v měšťanské rodině v Praze. V roce 1856 ukončil studium na vyšší reálce v Panské ulici a zapsal se na pražskou univerzitu jako mimořádný posluchač dějepisu a zeměpisu. Absolvoval dvouletý učitelský kurz a roku 1859 získal aprobaci pro výuku zeměpisu, dějepisu, češtiny a němčiny na nižších reálkách.
Jeho kroky pak vedly přes Litomyšl, Kolín, Soběslav a Jičín zpátky do Prahy, kde se usadil na trvalo. Významné bylo jeho učitelské působení v Kolíně, kde se seznámil se svou budoucí ženou, ale hlavně se pustil do dlouhodobého výzkumu kolínského městského archivu. Výsledkem jeho práce byly 2 objemné svazky Dějin královského města Kolína nad Labem (1878 a 1888).
Nás ale bude nejvíce zajímat rok 1889, kdy ho vyzval přítel, kněz a berounský děkan Václav Slavík k sestavení historické monografie o Berounu. Vávra začal průzkumem městského archivu, věnoval se studiu pozemkových knih a velmi pečlivou prací se mu povedlo zrekonstruovat starou topografii domů a zmapovat staré měšťanské rody. Pátral v matrikách a pamětních knihách, pracoval s materiály z městské registratury i registru městských účtů a inventářů.
Kniha měla vyjít Slavíkovým nákladem, ten se proto snažil Vávru v práci popohánět. Avšak dílo takového rozsahu si vyžádalo svůj čas a Slavík se výsledku nedočkal. Zemřel v 68 letech 28. ledna 1895. V Berouně působil jako děkan 14 let. Paměti královského města Berouna, které poprvé shrnuly vývoj dějin města od počátků do závěru 19. století, spatřily světlo světa v roce 1899. Vyšly nákladem významného berounského měšťana a vlastence Emanuela Hojky a tiskem Antonína Čisteckého v Berouně.
Josef Vávra zemřel 10. 1. 1912 v Praze. Pohřben je na Vyšehradě (8A-12). Spolu s několika knihami napsal na 130 článků, 3 učebnice dějepisu a zabýval se také biografickými a historicko-topografickými studiemi k jednotlivým šlechtickým osobnostem či celým rodům a panstvím. Po 40 letech pedagogického působení odešel do výslužby a věnoval se zejména církevním dějinám. Za zásluhy v této oblasti byl roku 1907 vyznamenán papežem Lvem XIII. zlatým křížem.
Zdroj úvodního obrázku: http://prochazkakolinem.wz.cz/pvavra.html
Obálka 2. vydání z roku 2012 
