Na jejích obrazech je stále úsměvno. Slonice Květa si právě oblékla motýlí kožich. Čáp nosí děti rovnou do babičkovské postele. A koupel s lesní vůní si dáma dopřává přímo na voňavém paloučku.
Jakoby jejich autorku, Lucii Suchou (38), dětská hravost nikdy ani neopustila. Ve skutečnosti ji však původně čekala zcela vážná profese lékařky. Místo medicíny si ale tehdy ‚naordinovala‘ dvojitou mateřskou dovolenou.
Tak docela svůj obor ale neopustila. Dnes pracuje v berounské nemocnici jako radiologická asistentka. A rentgenový přístroj ve volném čase ráda vymění za fotoaparát nebo štětec.
Osudných šestapadesát kroků
První obrázky Lucie malovala na chatě u Berounky, kam s rodiči odmalička jezdila. A spolu s manželem tady dokonce uspořádala svoji první výstavu pod širým nebem. ‚Mělo to ale jeden háček,‘ přiznává její muž Tomáš. ‚Kolemjdoucí mířili ke zřícenině hradu Týřov a k chatičce, která leží stranou hlavní cesty, nikdo ani nezabloudil.‘ Nakonec se jim ale povedl skvělý marketingový tah. Na plakát, který vyzýval kolemjdoucí k prohlídce obrázků, připsali slova ‚výstava šestapadesát kroků‘. A rázem stoupla návštěvnost o třista procent. Leckoho sice na ‚místo činu‘ původně přivedlo typicky české pochybovačství, ale? Jen málokdo nakonec odolal prohlédnout si obrázky, na kterých mimo jiné našel i důvěrně známá místa z kraje Oty Pavla.
Malující fotografka
‚Nejsem žádná krajinářka, ale občas musím namalovat něco, co se mi nepodaří vyfotit,‘ uvádí věci na pravou míru Lucie. Jednou šla třeba brzy ráno do práce právě když vycházelo slunce a řeka byla úplně červená. Foťák u sebe zrovna neměla, a tak ranní náladu alespoň namalovala. Jindy se zase v zimě s manželem a svými dvěma syny Mikulášem a Hubertem vypravila na výlet na Karlštejn. Ve čtyři hodiny byla už na focení tma, raději tedy opět sáhla po štětci.
Svět oknem
Většina Luciiných obrázků je zasazena do starých okenních rámů. Originální nápad ovšem ve skutečnosti vznikl tak trochu náhadou. Na chalupě u babičky tehdy vypadlo sklepní okénko, které se Tomáš chystal opravit. Jako z udělání do něj ale pasoval obrázek jeho ženy. ‚Zpočátku jsem tyhle rámy používala jen občas,‘ přiznává Lucie. Pak se jí ale nápad natolik zalíbil, že se k němu vracela čím dál častěji. Až dala dohromady první výstavu s výstižným názvem ‚Svět oknem‘. Dnes ji už netradičními rámy zásobují známí, někdy se po nich i sama poohlíží…
Výstavu obrazů Lucie Suché Útěky zahradní brankou v konírně Muzea Českého krasu v Berouně je možné navštívit až do 9.června.
