a dodává: ‚Ohlušuju se prací a hýřením.‘
Nejslavnější současný český fotograf a osminásobný otec Jan Saudek neustále pracuje. Počátkem letošního roku otevřel v pražské Celetné ulici vlastní galerii a v těchto dnech se stal patronem putovní výstavy fotografií s názvem V objektivu senior. Pražané ji uvidí na Dejvickém náměstí od 6. do 20. června. V Hradci Králové se stane doprovodnou akcí festivalu Rock for People (4. – 6. července), v Ostravě přehlídky Colours of Ostrava (12. – 15. července), v Uherském Hradišti ji zase bude možné zhlédnout během Letní filmové školy (20. – 29. července). Na čtrnáct dní má být výstava představena také v září v Brně.
Co vás vedlo k tomu stát se patronem výstavy o seniorech?
‚Stařec přece patří mezi seniory. Tož jsem to vzal.‘
Zoufáte si někdy? A co proti tomu děláte?
‚Zoufám si permanentně – ale úplně bezdůvodně. Mám všechny důvody pro to být šťastný, ale nejsem. Ohlušuju se prací a hýřením.‘
A co staří lidé? Myslíte si, že si někteří zoufají?
‚Ano, protože jsou velice osamělí. O Vánocích jsou jich plné poslední tramvaje – chtějí být mezi lidmi. A vlastně nejen o Vánocích. Kam si myslíte, že by pořád jezdili?! Chtějí zahnat samotu, potřebují společnost, i když lidí naprosto cizích.‘
Co byste radil smutným seniorům?
‚Zálibu, hobby, práci. Nejlépe zahradu.‘
Co pro vás znamená láska?
‚Úctu a obdiv. Ale pozor, milovat můžeme i zvířátko, vlast, závratnou hudbu – nejen člověka!‘
Co pro vás znamená sex?
‚Všechno. Je to základní prasíla – největší projev života.‘
Kolik dětí ještě chcete mít?
‚Nejraději několik.‘
Co vás žene dál?
‚Setrvačnost. Nemůžu, nechci se zastavit.‘
Máte rád ženy malé, velké, tlusté, tenké. Co vás zajímá na starých ženách?
‚Tvrdím, že žena je krásná vždycky. To by lidé nad šedesát už neměli právo žít – dát tak na nesmyslný kult mládí! Ostatně, mládí není zásluha, je to fyzická danost.‘
V čem vidíte smysl svého snažení a života vůbec?
‚Nevzdat to. Žít naplno – okamžik každý. Rozdat se beze zbytku.‘
Nyní ke galerii v Celetné ulici. Co pro vás znamená mít vlastní galerii?
‚Je to stejné, jako mít vlastní krám. Můžete prodávat a snad i něco vydělat. Ale můžete také přijít na buben. Jsou to takzvaně smíšené pocity.‘
K vidění jsou fotografie, obrazy, vaše knihy, plakáty, pohlednice, katalogy… Vše velmi úspěšné, prodávané. Takové štěstí má málokterý, natož žijící fotograf!
‚Někdy si myslím, že jsem už nežijící fotograf. Uběhnu deset kilometrů a už se potím.‘
V čem tkví tedy úspěch vašich fotografií, obrazů, knih?
‚Dobrá: V to, co dělám, hluboce věřím. Nemusím pracovat pro manželku, milenky a děti. Jsem svobodný člověk.‘
Opravdu jste nikdy nezapochyboval o tom, zda má fotografie smysl?
‚Jsem živoucí pochybnost. Vím jenom, že ať uděláte cokoli, vždycky toho budete litovat. Život je ale příliš krátký na nějaká rozmýšlení.‘
Máte ještě po těch letech za fotoaparátem co fotit?
‚Vždyť já teprve začínám! Mám jenom co fotit!‘
Jak si portrétované vybíráte? Nebo fotografujete opravdu každého, kdo o to požádá a kdo se ocitne ve vaší blízkosti?
‚Ano – chci dělat to, co by žádný fotograf nikdy neudělal: v pokoře a úctě se snažím co nejlépe udělat podobenku každému, kdo o to požádá a kdo k tomu svolí. Nedostávám za to nic. Vždyť říkám: chci dělat to, co by neudělal žádný jiný fotograf.‘
Děkuji vám za rozhovor.
