Berounský výtvarník Tomáš Petříček (*1975) aktuálně vystavuje své obrazy v pražské galerii ARS DIVA (Pštrossova 2, Praha 1).
Skulpturální a kresebná malba s výrazovou expresí Tomáše Petříčka
Tomáš Petříček je malíř, ale jeho malby působí trochu jako sochy vytesané na plátně pomocí štětců, a to i přesto, že malba zůstává ve většině případů plošná. Zvláště u ženských figur a zátiší – kterých je v jeho tvorbě velká převaha – máme pocit, jako by zobrazené předměty skládal z jednotlivých komponent, ne nepodobně skládání stavebnice. Jednotlivé prvky na sebe postupně vrší nebo je doplňuje, až sestaví, či snad vykonstruuje, požadovaný tvar dohromady. I přes tyto robustní a statické elementy nechybí jeho obrazům mnohdy velmi dynamický expresívní celkový výraz, zvláště a opět u ženských figur. Ženy vůbec má autor za velkou inspiraci a do jeho tvorby vnášejí pohyb a život, po technické stránce pak zároveň oblé tvary. Většina ostatních zachycených objektů má tvrdé hrany. Celkový výraz jeho malby, často také díky nemíchaným akrylovým barvám, je stejně přímočarý a „neředěný“ jako jeho výrazná barevná paleta s hojností oranžové a žluté barvy v kontrastu na valéry modré a fialové, někdy zelené (kterou ale nemá rád). A s motivy se zdůrazněnou pohlavností a už zmíněnou velkou expresivitou v případě ženské figury. Jeho ženy – ač kubisticky-konstruktivistické – jsou nespoutané živly a vyzývají pozorovatele k odhození konvencí a přílišné svázanosti společenskými pravidly v zájmu schopnosti vychutnat si okamžik i v zájmu života samotného. Zároveň na sebe berou tíhu života a jeho projevů.
Autorovi nejsou v tomto ohledu cizí ani intersexuálové s jejich tělesnou obojetností. Ze své tvorby je nevyhání ani neumisťuje nikam na okraj, naopak, staví je do centra pozornosti. Jako by cítil bolest, kterou prožívají díky jejich tělesné nepatřičnosti, která nezapadá do jednoznačných kategorií; dokáže s nimi soucítit podobným způsobem, jako soucítí na jeho dalším díle Marie s Ježíšem na obrazu piety.
Speciálním obrazem, který ničím nezapadá do jeho obvyklého výtvarného projevu, je obraz Platónovy jeskyně. Oproti ostatním vypráví konkrétní příběh, respektive zpracovává podobenství o údělu lidí, kteří žijí přikováni ke zdi v temné jeskyni … až se jednomu z nich podaří osvobodit se a vystoupit z jeskyně ven, na světlo, na slunce.
…že by právě z tohoto podobenství vycházela všechna ta slunce, která se na Tomášových obrazech objevují? Všechna slunce poznání, kterých nám je třeba k vystoupení ze světa stínů…?
Současná výstava je přehlídkou z výběru jeho nejnovější, dosud neprezentované tvorby v kombinaci s obrazy staršími. Oproti původnímu stylu se jeho malba projasnila, působí vyrovnaně a barevně čistě, bez dřívějších temných a divokých nálad a tónů. Svou větší barevnou i tvarovou čistotou nabývá výtvarný projev na odvaze až bojovnosti v pozitivním slova smyslu. Ve smyslu přitakání životu s jeho bolestmi, ale i dionýsovskou krásou.
Ivana Beranová (31. 7. 2024)
