V loňském roce se dočkal zvýšené pozornosti hudlický rodák Josef Jungmann. U příležitosti 250. výročí jeho narození vznikla putovní výstava, etapová hra či proběhl piknik u Hudlické skály. Ve stínu slavnějšího bratra zůstává další osobnost českého národního obrození – průkopník českého porodnictví Antonín Jungmann, od jehož smrti v dubnu uplyne 170 let. V rodině hudlického ševce se narodilo celkem deset dětí, pět z nich se dožilo dospělosti a hned třem z nich se povedlo takzvaně udělat díru do světa. Josef a jeho o dva roky mladší bratr měli mnoho společného. Už například to, že na přání jejich matky bylo oběma dopřáno vzdělání s cílem církevní kariéry. Oba bratři se ale nakonec vydali vlastní cestou.
Antonín Jungmann se narodil 19. května 1775. Z hudlické školy nastoupil rovnou na piaristické gymnázium v Praze Na Příkopech, kde už v té době studoval Josef. Po jeho absolvování vstoupil do piaristického řádu a odjel vyučovat do moravského Lipníku, kde pobyl pouhý rok, než se vrátil do Prahy a dokončil studia na FF UK. Až ve 25 letech nastoupil na medicínu. Lékařský diplom získal v roce 1805.
První roky lékařské praxe vykonával v Napajedlích, kde zastával funkci panského lékaře ve šlechtické rodině Cobenzlů. Již roku 1808 se vrátil do Prahy, kde měl nastoupit v nemocnici u Milosrdných bratří. Začal však přednášet teoretické porodnictví na pražské lékařské fakultě. K získání takového místa zřejmě přispěl i fakt, že ještě jako student napsal učebnici pro porodní báby Úvod k babení (1804), která je naší první učebnicí porodnictví vůbec. I když je to z valné části kompilát německých autorů, její význam spočívá v tom, že je psaná česky. Jungmann také česky přednášel. Když se v roce 1811 stal profesorem porodnictví teoretického i praktického, vedl pro mediky přednášky v němčině a pro porodní báby v češtině. Jungmann se také usilovně snažil zlepšit úroveň a podmínky pro výuku porodnictví. Lze se setkat s termínem “pražská porodnická škola”, kterou měl založit, ale nepředstavujme si pod tím samostatnou instituci, nýbrž úroveň výuky. Také Zemská porodnice u Apolináře, kde působil, se díky jeho snahám dočkala důležité rekonstrukce a rozšíření a došlo k výraznému zlepšení péče o rodičky.
V roce 1839 se Antonín Jungmann stal rektorem Karlovy univerzity. Když tuto funkci po roce přebíral nový rektor, nebyl to nikdo jiný než jeho bratr Josef, který byl v době Antonínova rektorování děkanem filozofické fakulty. Právě zde se pomyslně střetly osudy všech tří bratrů. Když Antonín předával funkci Josefovi, jejich bratr Jan sloužil mši, která tento obřad doprovázela.
Antonín Jungmann byl mužem mnoha zájmů. Překládal z němčiny, přispíval do časopisů Krok a Muzejník, jako první v českých zemích se zabýval sanskrtem a indickou kulturou, publikoval v oboru zvěrolékařství. V roce 1835 byl jmenován historiografem lékařské fakulty a sepsal první pojednání o jejích dějinách. Pomáhal také bratrovi s jeho slavným slovníkem. Zpracoval pro něj hesla z lékařských oborů, ale i z přírodovědy a dalších oblastí. Sestavil také první českou lékařskou terminologii, která obsahovala 1300 pojmů.
Roku 1850 byl za celoživotní zásluhy povýšen do šlechtického stavu a získal titul rytíře. Antonín Jungmann zemřel 10. dubna 1854 v Praze. Leží na Olšanských hřbitovech, ve stejném hrobě jako jeho bratr.
Zdroje:
- ČECH, E. Antonín Jungmann a jeho odkazy. Sborník lékařský. 1996, č. 2, s. 243-247. ISSN 0036-5327.
- HANÁKOVÁ, Petra. Antonín Jan Jungmann, obrozenec a porodník. Cornova. Revue České společnosti pro výzkum 18. století. 2023, roč. 13, č. 1, s. 83-94. ISSN 1804-6983.
- HANÁKOVÁ, Petra. Život a dílo Antonína Jana Jungmanna. Online, bakalářská práce. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin, 2021. Dostupné z: https://dodo.is.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/150303/130318537.pdf?sequence=1&isAllowed=y
- HLAVÁČKOVÁ, Ludmila. Jungmannova klinika ve světle dosud nevyužitých pramenů. Sborník lékařský. 1996, č. 2, s. 249-257. ISSN 0036-5327.
- SLAVĚTÍNSKÝ, Milan. O životě a díle prof. Antonína Jungmanna. Zdravotnická pracovnice. 1983, roč. 33, č. 12, s. 757-758. ISSN 0049-8572.
