Jmenovat alespoň jednu osobnost české stenografie (nebo chcete-li těsnopisu či rychlopisu) by dokázal málokdo. Berouňáci by však mohli mít určitou výhodu. Řada z nás totiž často chodí Pivovarskou ulicí, kde je na jednom z domů pamětní deska informující, že se zde 17. 11. 1860 narodil spolutvůrce české těsnopisné soustavy.
Jeden z nejvýznamnějších českých stenografů, PhDr. Alois Herout, se o těsnopis zajímal už na pražském akademickém gymnáziu. Spolužáci mu prý přezdívali „velestenograf”. Zkoušku z komorního českého i německého těsnopisu složil dva roky po maturitě. Než sestavil vlastní těsnopisnou soustavu, nasbíral mnoho užitečných zkušeností jako zapisovatel na pražském zastupitelstvu či českém sněmu. Působil snad ve všech těsnopisných institucích – ve Zkušební komisi pro učitelství těsnopisu, Těsnopisné radě i v Těsnopisném ústavu v Praze. Významné je jeho působení ve Vědeckém sboru těsnopisném, kde byl od počátku členem a později i předsedou. Tato instituce usilovala o to, aby vznikla původní česká těsnopisná soustava, která by nahradila do té doby používanou soustavu Gabelsbergerovu. A tak roku 1919 přichází Alois Herout a předkládá svůj návrh nového českého těsnopisu.
Heroutův návrh nebyl přijat hned. V oficiálním konkurzu se sešlo celkem 11 návrhů, z nichž byl vedle Heroutova vybrán také návrh Svojmíra Mikulíka. Oba autoři se pak spojili, aby vytvořili soustavu, která sloučí výhody obou návrhů. A tak 23. dubna 1921 schválilo ministerstvo školství a národní osvěty novou těsnopisnou soustavu s názvem Heroutova – Mikulíkova. Ta byla následně zavedena do škol a přeložena do několika jazyků. Posloužila také jako základ pro těsnopis ostatních slovanských národů a jen s malými změnami se používá dodnes.
V Berouně žil Alois Herout do svých 6 let, kdy se rodina přestěhovala do Prahy. Tam pak působil téměř celý život jako středoškolský pedagog. Jako ředitel vedl Těsnopisný ústav v Praze a reálné gymnázium v Praze-Libni. Za zmínku stojí, že se pokusil zdokonalit Braillovo písmo, že byl spolupracovníkem Ottova slovníku naučného nebo že se vlastně nenarodil jako Herout, ale Heraut. To, že se později celá rodina psala s „ou“, je práce jeho bratra Václava. Když se totiž dozvěděl, že nová čeština zavedla „ou“ místo „au“, rozhodl se pravidlo aplikovat i na příjmení.
Vzhledem k technickému pokroku je dnes těsnopis spíše na ústupu a většina z nás si jen těžko dokáže představit jeho význam. Ale kdyby měl přeci jen někdo zájem seznámit se s Heroutovou – Mikulíkovou těsnopisnou soustavou, stačí si ve fondu Městské knihovny Beroun půjčit originální metodickou učebnici. A kdykoliv půjdeme Pivovarskou ulicí, můžeme si vzpomenout na jednoho z berounských velikánů, od jehož úmrtí letos uplyne 80 let. Alois Herout zemřel po krátké nemoci 26. listopadu 1943 v Praze a pochován je na libeňském hřbitově.
Zdroje:
- Herout Alois. In: Biografický slovník [online]. Praha: Historický ústav AV ČR, 1990-, poslední editace 7. 3. 2023 [cit. 2023-10-20]. Dostupné z: http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php/HEROUT_Alois_17.11.1860-26.11.1943
- HEROUT, Tomáš. „Udělal jsem z věty šifru, pánové“. Echo, 2000, 10(42), s. 5.
- HEROUT, Alois a JOURA, Leopold, ed. Ze vzpomínek Ph. Dr. Aloise Herouta. V Praze: Spolek českých těsnopisců, [1940]. 13 – [I] s.
- ŠÍMA, František. Dr Alois Herout : spoluautor původní československé těsnopisné soustavy. Památník k 25. výročí založení Obchodní akademie v Berouně, s. 60-62.
- Těsnopis. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. San Francisco (Kalifornie): Wikimedia Foundation, 2001-, poslední editace 6. 10. 2023 [cit. 2023-10-20]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C4%9Bsnopis
