V roce 1908 bylo v Národním divadle poprvé uvedeno drama Kníže. Hra, jejíž ústřední postavou je Přemysl Oráč, měla velký úspěch a ukázala, že její autor, sotva třicetiletý Arnošt Dvořák, patří k velkým talentům českého dramatu. To se potvrdilo hned o 3 roky později, kdy měla premiéru Dvořákova druhá a zároveň nejúspěšnější hra Král Václav IV. V repertoáru Národního divadla nechyběla ani po téměř třiceti letech.
Arnošt Dvořák se narodil 1. ledna 1881 v Hořovicích čp. 231. Poté co ho vyloučili z příbramského gymnázia („pro svou volnost v myšlení i jednání”) dostudoval v Písku a roku 1905 absolvoval Lékařskou fakultu UK v Praze. Až do své smrti vykonával povolání vojenského lékaře. Jeho život však byl neodmyslitelně spjatý s divadlem – psal divadelní hry, překládal i režíroval. V roce 1913 založil spolu s režisérem Františkem Zavřelem divadelní revue Scéna. Časopis však neměl dlouhého trvání, neb brzy poté vypukla první světová válka. Dvořák jako lékař působil na několika frontách a získal vyznamenání za statečnost před nepřítelem.
Brzy po válce měla v Městském divadle na Vinohradech premiéru další divácky úspěšná hra Husité. Později byla upravena pro divadlo v přírodě a uvedena například v přírodním divadle pod Točníkem. Husité byli na čas poslední Dvořákovou historickou hrou. Následovalo několik jednoaktovek (Mrtvá, Ballada o ženě vražednici), pokus o reinterpretaci antického mýtu (Nová Oresteia), komedie (Pindras ohněstrůjce) a další hry, které většího úspěchu nedosáhly. Za zmínku stojí snad jen politická satira Matěj Poctivý (1922), kterou ještě v roce 1990 uvádělo Studio Ypsilon. Její úspěch je do určité míry dílem spoluautora, filozofa Ladislava Klímy.
Největších úspěchů tak Dvořák dosáhl hned na začátku své autorské dráhy. Později Národní divadlo uvedlo ještě hru Bílá hora, ta však na úspěchy předchozích historických her nenavázala. Své nejúspěšnější dílo Král Václav IV. Dvořák později přepracoval a rozšířil. Přidal do hry postavu Jana Husa a pod názvem Kalich byla uvedena roku 1928 při oslavách 10. výročí ČSR. Podle jeho první hry byla roku 1969 natočena televizní inscenace Kníže.
V roce 1930 vypukla tzv. odvodová aféra, ve které byl Dvořák obviněn z braní úplatků. Ty měl přijímat od bohatých otců za to, že jako odvodní lékař pomohl jejich synům vyhnout se vojenské službě. Dvořák byl zatčen a rozpoutala se proti němu tisková kampaň. U soudu však nebyly předloženy důkazy o jeho vině. Aby byl před očima veřejnosti očištěn, dočkal se po procesu povýšení na plukovníka.
Arnošt Dvořák zemřel před 90 lety, 22. října 1933 po dlouhé nemoci v pražské divizní nemocnici. Pohřben je v Praze na Malvazinkách. Ivan Slavík v knize Propadliště paměti píše: „obyvatelé ulice, která měla nést jeho jméno, údajně přejmenování na počest rodáka (máme jich takový nadbytek?) odmítli, a ponechali si „hrdou” připomínku na organizaci, která 40 let nuceně omezovala děti: Pionýrská.”
Zdroje:
- FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, A-G. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0.
- KREJČÍ, Emil. Arnošt Dvořák. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1970. 71 s. Drama, divadlo, dokumentace; sv. 5.
- SLAVÍK, Ivan. Výročí dramatika. Propadliště paměti: Podbrdskem v čase i prostoru. Hořovice: Mht, 1995, s. 189-190.
- SOUČEK, Karel. Dvořák propadl kouzlu divadla. Mladá fronta Dnes, 2000, 11(106). Střední Čechy Dnes, s. 7. ISSN 1210-1168.
