V červenci 2022 uplynulo kulaté výročí od narození méně známé osobnosti pocházející z našeho regionu. Před 120 lety se v obci Hředle, nedaleko Žebráku, narodil Adolf Kajpr (5. července 1902 – 17. září 1959).
Původ
Dětství Kajpr neměl jednoduché. Již jako malý chlapec osiřel. Přisvojila si jej teta a on se přestěhoval k její rodině do vesničky Bratronice, těsně za hranice Berounského okresu směrem na Kladno. Zde vychodil obecnou školu a dík chudým poměrům byl „předurčen“ k manuální práci. Již se zdálo, že z něj bude nádeník v nedalekém Roučmídově mlýně, ale jeho hloubavá povaha a duševní potenciál neunikly pozornosti velkorysého spolumajitele mlýna, který mu pomohl dostat se v již dospělém věku do Prahy na Arcibiskupské gymnázium. To spravovalo Tovaryšstvo Ježíšovo, mužský řeholní řád, známý také jako Jezuité. Toto společenství je v obecném povědomí zapsáno svými historickými horlivými přešlapy, např. pálením knih svých oponentů. Nicméně celá pravda je taková, že Jezuité patří spíše k dynamickým křesťanským řádům, které kladou důraz na vzdělání, osobní meditaci a práci pro sociálně vyloučené. Z jejich řad pochází i současný papež František. Síla autenticity Tovaryšstva oslovila také Adolfa Kajpra, a tak v roce 1928 vstoupil do jejich řad jako tzv. novic.
Studia
Po úspěšné maturitě složil Kajpr na Velehradě v srpnu 1930 řádové sliby. Posléze studoval v belgickém Eegenhoven a pokračoval v teologii v rakouském Innsbrucku, kde byl také v červenci 1935 vysvěcen na kněze. O několik dní později slavil primici v kostele sv. Ignáce v Praze a v kostele Všech svatých v Bratronicích.
-
Obecní škola v Bratronicích. (zdroj: Wikimedia Commons) -
Účastníci primiční mše v Bratronicích 1935. (zdroj: Obecní škola v Bratronicích. (zdroj: Wikimedia Commons)
Kněžská služba
Od roku 1937 Kajpr žil a pracoval u sv. Ignáce v Praze. Plnil své povinnosti v řádové komunitě, působil v pastoraci, vedl duchovní cvičení (exercicie), působil jako pedagog a jako redaktor křesťanských periodik.
Věznění během 2. světové války
Nesmlouvavé postoje k jakékoli formě diktatury vyústily k jeho zatčení tehdejší nacistickou okupační mocí. Nejprve byl Kajpr vězněn na Pankráci, posléze v koncentračním táboře Terezín. Z Terezína se souhrou okolností na krátký čas opět vrátil do našeho kraje, když byl vybrán do výjezdního pracovního komanda, které v Nižboru upravovalo budovu a zahradu určenou k rekreaci příslušníků gestapa. Zbytek války byl deportován v nechvalně známých koncentračních táborech Mauthausen a Dachau. Po osvobození se vyčerpán, ale nezlomen vrátil do vlasti, opět k aktivní práci u sv. Ignáce.
Komunistické žaláře
Svou přímostí byl Kajpr předurčen ke konfliktu i s další zhoubnou ideologií. Komunistická státní moc ho poslala v roce 1950 po známém vykonstruovaném soudním procesu Machalka a spol. na zbytek života do žaláře. Po odsouzení byl vězněn nejprve na Pankráci, po té na Mírově, ve Valdicích a nakonec v Leopoldově na Slovensku. Svědectví spoluvězňů hovoří o jeho hluboké víře a neokázalé zbožnosti. I ve vězení měl duchovní promluvy, vedl duchovní cvičení, připravoval tajné novice. Navzdory duševní svěžesti se postupně horšil jeho zdravotní stav a Adolf Kajpr zemřel po dvojitém infarktu v září 1959 ve svých 57 letech.
Inspirace
Jeho život nadále zůstává inspirací. V září 2019 byly jeho ostatky v souvislosti s běžícím beatifikačním procesem přeneseny do kostela sv. Ignáce, kde se těší úctě věřících. Netřeba ale čekat na to, zda Katolická církev zařadí Adolfa Kajpra mezi řady svých světců. V každém případě totiž zůstane příkladem toho, že vyhraněné postoje si lze uchovat navzdory nepříznivým okolnostem. On sám by k tomu pravděpodobně dodal, že to jde lépe s pomocí Boží. To je ale již k rozvaze každého z nás.
Autor: Tomáš Síbek
Použité snímky pochází z portálu Wikimedia Commons a podléhají licenci Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 4.0 International.
