Ve středu 23. listopadu 2022 se v Městské knihovně Beroun uskutečnil tradiční literární večer Stranou. Hostem večera byla tentokrát Marta Bartošková, přední česká překladatelka z islandštiny a držitelka několika významných překladatelských ocenění. Literárními večery stranou provází většinou Lenka Kuhar Daňhelová, ale tento večer se konal ve spolupráci se severským kulturním centrem Skandinávský dům a moderoval ho Michal Švec, který Skandinávský dům vede. Michal Švec je také významný překladatel, z finštiny, a jeho moderování bylo velice zdařilé. Mimochodem, je to Berouňan.
Marta Bartošková vyprávěla nejenom o překládání – na Filosofické fakultě Karlovy univerzity studovala původně anglistiku a nordistiku, mluvila také o tom, jak se k islandštině dostala – ve třetím ročníku přišla nabídka na studijní pobyt na Islandu a ona instinktivně kývla a začala studovat islandštinu intenzivně, mluvila i o Islanďanech a o životě na Islandu. Malý ostrov před svým prvním pobytem na Islandu v roce 1993 prakticky neznala, myslela si ale, že islandsky umí. Když však na ni v Reykjavíku poprvé promluvil rodilý Islanďan, měla pocit, že před nesrozumitelným jazykem raději uteče. Naštěstí neutekla a studijní pobyt si prodloužila na dva roky – vystudovala islandštinu pro cizince na Univerzitě Islandu. A do ostrova a jeho obyvatel se doslova zamilovala. Také proto dnes ovládá islandštinu tak, že z ní (jako jedna z mála) překládá historickou i současnou prózu i poezii.
Něco málo informací, jež na Martu Bartoškovou prozradil Michal Švec: Působí jako překladatelka a tlumočnice norštiny a islandštiny, islandštinu také soukromě vyučuje. Je soudní tlumočnicí a věnuje se překladům titulků a dabingu z obou severských jazyků i z angličtiny. Nejvíc ze všeho ji těší překlady literární. Island se svými sopkami, gejzíry, ledovci a vodopády patří podle Marty Bartoškové k nejkrásnějším a nejexotičtějším zemím Evropy. A ona nám přináší možnost poznávat tento pozoruhodný ostrov prostřednictvím tamější literatury.
Pohovořila o záludnostech islandštiny, je prý to jeden z nejtěžších jazyků na naučení – má spousty různých koncovek, kterými rozlišuje např. čtyři mluvnické pády, složitosti jmen, zmínila obtížnost překladů některých výrazů atd. Překládá také knížky pro děti: Ne, řeklo strašidýlko a Strašidláci nebrečí. To slovo si vymyslela – běžně by se přeložilo příšerky, ale těmi se to všude jenom hemží, tak je nechtěla použít.
Povídala rovněž o svých cestách na Island a zejména svých nejnovějších překladech knih plných svérázných postav, drsné každodennosti i úchvatných přírodních scenérií. Surovost divoké přírody, odkrytá společenská tabu, boj s nepřízní prostředí i osudu, také touha po lásce a uznání jsou okolnosti, které do současné islandské literatury silně pronikají. Přiblížila nám jednotlivé autory, jejich knihy, ale rovněž Islanďany a Island vůbec. Cituji: „Island je drsná země. Leží na hraně dvou tektonických desek, nejrůznější dramatické procesy jako zemětřesení, sopečné výbuchy či divoké bouře jsou tu na pořadu dne. Islanďané jsou neustále ve střehu, připraveni vypořádat se s mezní situací. I proto jsou to svobodomyslní, umínění, sebevědomí lidé, kteří si v sobě vybudovali bohorovný klid.“
