Obec Hudlice si každý ihned spojí s Josefem Jungmannem. Ale to, že se několik let před Jungmannovou smrtí narodil v Hudlicích další významný filolog a literární historik, už ví málokdo. Jeho parketou se staly staročeské rukopisné památky a výraznou stopu zanechal jako ředitel Knihovny Národního Muzea v Praze.
Adolf Patera se narodil 27. července 1836 v Hudlicích čp. 53 v rodině sedláka Josefa Patery a jeho ženy Kristiny, rozené Webernitzové. Po absolvování pražského malostranského gymnázia nastoupil na teologickou fakultu Karlovy univerzity. Později přestoupil na fakultu filozofickou, kde studoval latinu a slovanskou literaturu u prof. Václava Hanky.
V Knihovně Národního muzea pracoval přes více než 40 let. Přes funkce asistenta a kustoda se propracoval až na pozici ředitele, kterou vykonával od roku 1893. Odchod do výslužby roku 1904 urychlila dlouhodobá oční choroba.
Adolf Patera se desítky let pídil po starých českých rukopisech v knihovnách českých i zahraničních. Právě jeho zásluhou bylo objeveno, zpracováno a zpřístupněno množství rukopisných památek ze 13. a 14. století. Vrcholem jeho práce měl být katalog všech českých rukopisů a bohemik nachystaný k tisku pod názvem Katalog všech rukopisů českých a bohemik, chovaných v bibliotékách a archivech českých i zahraničních. Toto monumentální dílo ale nakonec vydáno nebylo.
Za práci na poznávání staročeské literatury byl roku 1884 od kyjevské univerzity jmenován doktorem slovanské filologie. Byl také členem řady učených společností domácích i zahraničních (Svatobor, Královská česká společnosti nauk, Akademie věd v Petrohradě, Carská společnost archeologická v Moskvě aj.). Působil jako sekretář Matice české. Vysloužil si rytířský řád Řád císaře Františka Josefa a ruský carský rytířský Řád sv. Anny.
Zemřel po dlouhé oční chorobě a několikátém záchvatu mrtvice 9. prosince 1912 v Praze-Bubenči. Pohřben je v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.
Z památek, které Adolf Patera zpřístupnil veřejnosti, najdete ve fondu berounské knihovny dva staročeské rukopisy – Hradecký (1881) a Svatovítský (1886), oba s texty z 2. poloviny 14. století. Hradecký rukopis obsahuje např. Legendu o sv. Prokopu, Bajku o lišce a džbánu či Desatero kazanie božie a další satirické texty, které si možná někdo bude pamatovat ze školy. Fond skrývá také dvě knihy žalmů – Žaltář Klementinský (1890) a Žaltář Poděbradský (1899). Patera se podílel také na zveřejnění Komenského Theatrum universitatis rerum (1897) a k vydání připravil první díl Korrespondence Josefa Dobrovského (1895).
