V roce 1938 vydal Městský osvětový sbor v Berouně knihu Můj Beroun s podtitulem “jeho místo v kulturním proudění národa”. Učinil tak u příležitosti oslav dvaceti let samostatného československého státu. Dílo o šesti stech stranách obsahuje podrobný popis života v Berouně v časech minulých i přítomných, zachycuje kulturní rozvoj města, jeho pamětihodnosti a nechybí ani povídání o významných osobnostech. Text pochází z pera Josefa Vladyky.
Josef Vladyka, středoškolský profesor, publicista, překladatel z ruštiny a regionální osvětový pracovník, se narodil 28. 8. 1891 v Lovosicích v rodině krejčího. Vlastním jménem byl Josef Anton Vobejda, avšak v roce 1918 si jméno úředně změnil na Josef Vladyka. Po studiích se stal profesorem češtiny a němčiny (později i nepovinné ruštiny) na gymnáziu v Berouně, kde působil v letech 1916-1920 a 1925-1951. Během školního roku 1916–1917 pomáhal Miloši Seifertovi s vedením skautského kmene Děti Živěny. Spolu s dalšími berounskými osobnostmi (Františkem Hamplem a Karlem Cvejnem) organizoval Dělnickou akademii, kterou v roce 1930 založil ředitel obchodní akademie Antonín Bednář. Vladyka se později stal jejím předsedou.
Ve Vladykově díle se mimo jiné odráží jeho zájem o Rusko. Na gymnáziu založil Ruský kroužek, přeložil román Sergeje Novikova o soudobém sovětském Rusku Cestou k černému moři (1931) a spolu s Františkem Hamplem napsal soubor cestopisných reportáží Země, jež hořela (1935). Kniha pojednává o cestě po SSSR s výpravou Dělnické akademie.
Po druhé světové válce vydal dvě menší životopisné monografie – o J. Jungmannovi a F. L. Čelakovském. Publikoval literárně historické články. V rukopisu zůstala monografie o Františku Cajthamlovi-Liberté (básníku ze Suchomast).
Jeho nejvýznamnějším dílem zůstal Můj Beroun. Kniha je výsledek dlouhé, velmi pečlivé faktografické přípravy, odbornosti a důkladnosti autora. Vladyka knihu postavil na dobrých základech berounské historie i na osobní znalosti lidí a poměrů. Své vypravěčské nadání Vladyka uplatňuje v poutavých beletrizovaných pasážích. Snad se v jeho detailním popisu místy ztrácí širší souvislosti, přesto jde o dílo hodné obdivu a jeden ze základních pramenů ke studiu dějin Berouna. V počtu 1000 exemplářů knihu v Berouně vytiskl Josef Šefl. O grafickou úpravu a kresby se postaral Miloš Antonovič.
Josef Vladyka zemřel 7. 8. 1964 v domově důchodců v Osově, kam se nastěhoval z Berouna jen 14 dní před smrtí.
Ukázka ilustrací Miloše Antonoviče 
Celý příspěvek najdete ve zpravodaji Městské knihovny Beroun Okamžik.
