Kulturně činní a občansky angažovaní lidé se vždy pohybovali v blízkosti knih. Ne náhodou se právě z knihoven stávala centra kultury a vzdělanosti, vznikaly v nich nové nápady a myšlenky a šířily se dál. Tak je tomu dodnes. V době, kdy berounská knihovna byla ještě v plenkách, stala se takovým centrem knihtiskárna. Scházeli se v ní kulturní pracovníci místní i přespolní, rokovali a přemýšleli, jak pozvednout společenský a kulturní život v kraji. Duší knihtiskárny byl první berounský knihtiskař Antonín Čistecký, který se sám velmi aktivně podílel na veřejném životě.
Antonín Čistecký přišel na svět 8. června 1855. Pocházel se staré patricijské rodiny, která vlastnila mlýn v Radotíně. Ten ale později prodali a odstěhovali se. Tiskařskému řemeslu se Antonín naučil v pražské knihtiskárně Bedřicha Stýbla. Po pěti letech učňovství tam působil jako sazeč, později jako korektor a metér. Po 17 letech našel místo v tiskařském závodě Politika.
V roce 1892 získali pánové Fischer a Lindauer tiskařskou koncesi pro Beroun. Knihtiskárnu ale neprovozovali. S bohatou praxí z pražských tiskáren tak přichází do Berouna Antonín Čistecký, aby tiskárně vdechl život. Začátky nebyly lehké, neb Čistecký musel nejprve sehnat potřebné vybavení. Tiskárna byla původně v přízemí budovy známé jako Nolčův či Kohnův statek, místo něhož bylo později postaveno sídlo okresního úřadu. V roce 1896 se tiskárna přestěhovala do domu na Plzeňské třídě (čp. 28/II). V kanceláři tiskárny se besedovalo a panoval tam čirý ruch. Dokonce právě tam prý vznikla myšlenka na obnovení Občanské besedy, jejíž zásluhou byla roku 1900 otevřena veřejná čítárna.
V roce 1897 začal Čistecký vlastním nákladem vydávat čtrnáctideník Hlasy od Berounky, jehož prvním redaktorem byl berounský písmák František Václav Zelinka. Časopis se stal zrcadlem života ve městě i v kraji a byl zasílán i rodákům do Ameriky, Ruska a Bulharska. Významným počinem bylo v roce 1899 vydání Pamětí královského města Berouna. Kniha měla vyjít nákladem děkana Václava Slavíka, který se však toho okamžiku nedožil. Tento závazek tudíž převzal berounský měšťan Emanuel Hojka a Čistecký mu umožnil knihu vydat za co nejvýhodnějších podmínek. Aby byl tisk co nejlevnější, kniha se sázela a tiskla jen ve volném čase. Výčet všeho, co vyšlo z Čisteckého tiskárny, by byl velmi dlouhý. Šlo v prvé řadě o množství regionálních prací místních autorů, jakými byl např. Karel Kazda, F. V. Zelinka, Pavel Papáček, Ferdinand Pakosta či Vilém Amort. Tiskárna se však neomezovala jen na regionální produkci. Čistecký tiskl také řadu časopisů, jako byl Zpravodaj hospodářského spolku či satirický časopis Šípy. Obrátil se na něj i redaktor Antonín Kolárský, který k němu z Prahy převedl tisk Zemědělských listů. Často pak do Berouna jezdil nejen on, ale i další významní literáti a političtí pracovníci.
Čistecký sám se v Berouně aktivně účastnil veřejného dění. Několikrát se stal členem městského zastupitelstva a odborů městské správy. Roku 1906 byl jmenován přísedícím okresního odboru Národní rady české při okresním výboru v Berouně a roku 1920 členem okresní správní komise. Patnáct let zasedal v Grémiu knihtiskařů, písmolijců a kamenotiskařů. Byl také vlastencem a nadšeným členem Sokola. Pomáhal při převozu Tyršových ostatků z Ötzu a stál u jeho rakve čestnou stráž. V berounském Sokole byl mnoho let členem výboru a později i místostarostou.
Antonín Čistecký ve svém závodě vyučil 17 sazečů a 9 strojmistrů tiskařů. Jeho prvními učni byli pozdější berounští knihtiskaři Josef Šefl a Jaroslav Volkán (Čisteckého synovec). Když 1. června 1930 zemřel, vedla chvíli tiskárnu vdova Gabriela Čistecká. V roce 1932 už se vedoucím stává právě synovec Jaroslav Volkán.
Zdroje:
- CHALOUPKA, František. První berounský knihtiskař. Beroun: [s.n.], 1940. Nestr.
- VLADYKA, Josef. Můj Beroun: jeho místo v kulturním proudění národa. Beroun: Městský osvětový sbor v Berouně, 1938. 600 stran.
Úvodní obrázek: Čisteckého knihtiskárna na Plzeňské třídě (zdroj: CHALOUPKA, František. První berounský knihtiskař)
