Dvě odpoledne po sobě jsem strávil u Jiřího Vydry, alias Vesmírného poutníka. Jirka je vynikající výtvarný umělec, ale také rozený vypravěč. Vypráví o svých dílech, o svých zážitcích, o svých plánech… Ukazuje mi své jednotlivé výtvory, sochy, řezby a obrazy a ke každému dílu přidává příběh. Některé výtvory bude ještě upravovat a dopodrobna popisuje, co ještě dotvoří nebo změní, aby to bylo podle jeho představ.
Uvařil mi kafe a začal vyprávět o jednom svém splněném snu. Už v sedmdesátých letech si uvědomil, že hudební skladatel Josef Leopold Zvonař nemá v Kublově žádnou podobiznu. Navštěvoval tehdy pana Hoška, který bydlel v rodném domku tohoto hudebního skladatele a vyráběl rámy na obrazy. Jirka o životě a díle Josefa Leopolda Zvonaře hodně ví a vždy si přál vytvořit jeho portrét. A nyní se naskytla příležitost, když dostal zakázku od obecního úřadu Kublov na zhotovení Zvonařova pomníku včetně jeho busty. Teď si své dávné přání vlastně splnit musí.
Jiří Vydra je velmi potěšen nedávno vyšlou knihou Talichův Beroun 40 let festivalu, 1983–2022, kterou napsali Karolína Froňková, Ivan Kůs a kol. Knihu provázejí v podobě ilustrací také jeho díla inspirovaná vážnou hudbou.
V říjnu a v listopadu (vernisáž 19.10.) bude Jiří Vydra vystavovat své sochy a obrazy v Městské galerii Beroun (Duslova vila). Vystavovat bude výtvarná díla s náměty vážné hudby, ve spojení s hudebními skladateli a ústředním tématem bude proslulý dirigent Václav Talich.
Vesmírný poutník má plány i pro příští rok 2024. Zatím je to jenom v podobě přání. Chtěl by ukázat svoje dílo v krásné budově bývalého zbirožského nádraží, kde toho v mládí hodně prožil. Provoz železniční stanice Zbiroh byl sice v roce 2012 v souvislosti s výstavbou železničního koridoru ukončen, ale vzácná secesní budova nádraží z roku 1913 zůstala. Jiří Vydra tam často navštěvoval vynikající nádražní restauraci a po flámu přespával v místnosti výpravčího, který byl jeho kámošem. V podstatě se tam schovával. Bylo to totiž v době, kdy ho hledala StB.
Jirka vypravuje stále další příběhy, třeba o svém mládí, kdy kreslil obrázky za pivo a něco na vidličku, že mu říkali Uhlík, protože míval uhel za nehtem palce a tím kreslil, že kreslil pravou i levou rukou atd. atd., a kdyby neměl večer schůzku, tak bych se asi domů hned tak nedostal.
