Neděle, 19 května, 2024
Domů Aktuality Hořovická výstava Lucie Suché „To jsem celá já“ zahájena

Hořovická výstava Lucie Suché „To jsem celá já“ zahájena

Ve čtvrtek 29. června byla v Galerii Starý zámek Hořovice komorní vernisáží zahájena výstava obrazů, litografií a keramiky berounské malířky Lucie Suché. Vernisáž zahájil úvodním slovem ředitel MKC Hořovice, Mgr. Přemysl Landa, hudebním doprovodem pokračoval Tomáš Suchý. O autorce krátce a vtipně pohovořil Jiří Hudec. Autorka výstavy zodpověděla redakci hořovického informačního měsíčníku Měšťan několik otázek a my Vás prostřednictvím tohoto rozhovoru srdečně zveme k návštěvě výstavy.

Svá výtvarná díla poprvé vystavujete v Galerii Starý zámek v Hořovicích. Jak se vám výstavní prostory líbí?

Když jsme se přijeli do galerie podívat, byli jsme zprvu zaskočeni její rozlohou. Výstav jsem již uspořádala na šedesát v různých městech, ale sedm komnat a dvě chodbičky na zámku jsem si ani ve snu nepředstavovala. Prostory jsou krásně prosvětlené a výhledy z oken stojí určitě k návštěvě galerie samotné. Můj muž umí výstavy nádherně pověsit a tak vymyslel, že každá místnost bude něčím svébytná. Výstava se jmenuje „To jsem celá já“ a díky sedmi komnatám, se zde můžu divákovi otevřít v celé své kráse. Kromě aktuální tvorby nazvané „Kafe v trávě“, kterou najdete v centrální místnosti, můžete spatřit cyklus obrazů „Z rodinného alba“ – výjevy z našeho života. „Obrázky zpod Týřova“, do kterých jsem zaznamenala vzpomínky na svoje dětství prožité na chatě s rodiči. „La chambre separeé“ – soubor aktů, které maluju průběžně a vždy se do svých div reinkarnuji. Jedna místnost je věnovaná litografickým tiskům a keramice, další obsahují dětské obrázky a ilustrace. A v poslední komnatě najdete moje prvotiny, hřbitůvky a další zamilované obrázky. Řada z nich je z naší soukromé sbírky, které dostali můj muž a synové jako dárky k nejrůznějším příležitostem. Tím je tato výstava také jedinečná neboť jsou zde k vidění i ty obrazy, které již nevystavuji ani neprodávám. Zkrátka rodinné stříbro 😊

Město jste poznala již dříve, při studiích na hořovickém Gymnáziu. Jak na město a dobu studií vzpomínáte?

Jasně že Hořovice miluju. Poznala jsem tady spoustu bezva spolužáků a taky jednoho nezdárného studenta, kterého jsem si vzala za muže. Pár kamarádů mi z gymplu zbylo na celý život. Vzpomínám na profesora Milana Vrbu našeho třídního, profesora matiky Svobodu, profesora němčiny Samce, kteří mě dokázali pěkně potrápit. Profesorku Velíškovou, která nás naučila milovat ruské autory a hory, Hrabákovou, která nás naučila souhvězdí a Kučerovou, která nás provedla Římem. Profesora chemie Káďu, který mi jednou dal za úkol vyfotit berounskou dolní bránu na jeho flexaretu a já ji při focení upustila. Dále pak profesora Mirona Lubineckého, který patřil k obávaným postavičkám místního gymnázia. Vzpomínám na běh na vlak z kopce do kopce na poslední chvíli. Na branné cvičení v zámeckém parku s Mironem. Byl to krásný čas mládí. Chodili jsme do Zeleného stromu na limču, do Bzučáku na pivo, oslavit vysvědčení do Dražovky, na plesy do Liďáku, po kterých jsme přespávala u kámošky Ilony na Sklenářce. Celý gympl jsem fotila, takže se mi gymnaziální období zapsalo docela dost do mozkové kůry. Ani mi nepřijde, že od maturity uběhlo už 37 let, a já už se dávno nejmenuju Thálová.

Co vás inspirovalo vyjadřovat se výtvarně?

Když jsem studovala medicínu, psala jsem zamilované dopisy svému klukovi a sem tam mu do dopisu něco nakreslila. V dubnu 1989 jsme na Kleštěnici u Komárova pořádali 1. Velkolepý ples ve stylu třicátých let a já na balicí papír malovala plakáty, které měly zkrášlit plesový sál. Pak mi ten kluk nadělil jednou k Vánocům olejové barvy, a tak to celé začalo.

Jak nacházíte motivy své motivy, jaké věci vás oslovují?

Maluju výjevy ze života. Někdy vidím něco vtipného nebo krásného, a snažím se to předat dalším generacím. Moment v životě, který jsem zažila nebo si přeju zažít. Občas mi v hlavě něco vyskočí samo od sebe. Idylka ve vaně na zahradě je pro mě splněný sen, bílé plíny, co se sušily na šňůře, to už je taky dávnověk. Stačí se jen dívat, vzpomínat nebo snít.

Ve své tvorbě používáte nejrůznější techniky. Jak a kde jste se je naučila?

Jsem malíř samouk, takže je to sitzfleisch, jak říkala naše maminka. Sedíte a malujete a malujete a necháte si do toho kecat od svého muže a ono se to postupem času ustálí. To jsou barvy, pastelky, kvaš. Litografický tisk mě ale naučil vyučený reprodukční grafik Jiří Lípa v Praze Říční ulici. Je to stará tiskařská technika. Naučíte se ji a pochopíte, až když začnete sami tisknout. Je to krásná práce, při které ležím hodiny na kameni. Beru si na to dovolenou, protože tisknu sedm barev, kámen je ukotvený ve stroji a musíte vše udělat na jeden zátah. Keramiku jsem začala vyrábět v době covidu. Moje kamarádka Iva Kapounová je keramička, která mi vytočí hrnečky, konvičky a vše co si přeju, a já do mokrého ryji, do suchého maluji a vypálené přebarvuji kobaltem. Je to ale zdlouhavý a křehký proces, který zabere hodně času.

Výtvarná tvorba je poměrně časově náročný koníček a vy jako autorka jste nesmírně plodná. Současně jste zaměstnaná žena a matka. Jak získáváte čas k tvorbě?

Namalovala jsem něco okolo šesti set obrazů a něco přes tři sta je v soukromých sbírkách. Pracuji jako radiologická asistentka na magnetické rezonanci a rentgenu v Rehabilitační nemocnici v Berouně na služby, takže času mám čím dál míň. Je pravda, že toho moc nenaspím a poslední dobou zachraňuje plotnu můj muž, který skvěle vaří.

Jste sama sobě úspěšnou „manažerkou“. Baví vás to také, či máte pocit, že vás to od vlastní tvorby odvádí?

Celý život si přeju najít člověka, který by se o plánování, zařizování a propagaci mých výstav smysluplně staral. Takhle to děláme společně s Tomášem, který, když někde hraje a objeví krásné místo, kde by to mým obrazům slušelo, osloví galeristy, ukáže jim moje věci a pak vše zařizujeme. Umělec se sám nerad prodává, takže nám to oběma ubírá značnou část energie. Ale potom když výstavu společně instalujeme, máme z ní radost. Ta energie se nám pak zpětně vrací. Od dětství nesnáším nudné a vážné vernisáže, a tak se je snažím dělat jinak. Můj muž mi tam většinou pěkně zahraje a vše se pak jako celek krásně propojí. Mám ráda, když se lidé baví, smějí a setkávají se. K tomu je ale právě potřeba kus manažerské duše, pozvat a přitáhnout lidi k sobě, aby s Vámi chtěli chvíli být. Je totiž pěkné pověsit výstavu a odčárkovat si, že jste měl výstavu třeba v Hořovicích, ale stejně důležité je, aby se o ní lidé dozvěděli a přišli se na ní podívat. Jinak Vaše veškerá energie přijde vniveč. Do sedmi komnat a dvou chodbiček Starého zámku jsme ji instalovali pět dnů. Naštěstí jsem v práci měla odpolední směny, takže jsme to stihli. 😊

Kdybyste měla možnost na svou výstavu osobně pozvat naše čtenáře, kteří výstavu doposud neviděli, co byste jim řekla?

Přijďte si udělat pěkné odpoledne, nebudete litovat. Jedná se o moji retrospektivní výstavu. Můžete zde vidět obrazy od roku 1989 až po současnost. 77 obrazů, 15 litografických tisků a 22 ilustrací z knihy MUJ! a navrch čtyři vitríny keramiky. Zajděte na Starý zámek do Hořovic a potěšte své oko, srdce i duši.

Mohou si zájemci vaše obrázky koupit, a případně kde?

Mám takové heslo u obrazu, který si zamiluju „Třikrát a dost“. Na třech výstavách je obrázek prodejní a pak si ho nechám a nedám. Výstava je prodejní. Zde na výstavě jej poměrně dost obrazů z naší rodinné sbírky. Obrazy, které jsem dala svým chlapům k různým příležitostem. Prodejních je tak asi třicet kousků. Dále pak všechny litografické tisky, nějaká keramika a knížka MUJ!, která je pro nejmenší čtenáře. Je možné zakoupit i reprodukce a pohledy. Každým rok také tisknu kalendář, který si lidé dopředu zamlouvají, neboť se jedná o limitované série. Jinak si lidé mohou obrazy a litografie přijít vybrat k nám domů, do naší Galerie v Berouně Na Ptačí skále 540, kde žijeme. Maluji některé obrazy i na přání k různým příležitostem. Lidé mě oslovují a přejí si zachytit kousek svého života a svých blízkých na obraz. Keramiku vyrábím také na zakázku. Stačí napsat na můj email: lucie.sucha@centrum.cz nebo zavolat na tel 739 623 823 a já se s nimi domluvím.

Děkuji vám za rozhovor.

Výstava Lucie Suché potrvá do 27. srpna 2023 a navštívit ji můžete v pátek, sobotu a v neděli, vždy od 10:00 do 18:00 hodin.

Yvetta Hájková
pracovnice Informačního centra Hořovice

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

Čtení na netradičních místech: Proces s Kafkou a Karlem Dobrým

U příležitosti 100. výročí úmrtí Franze Kafky připravuje Městská knihovna Beroun zážitek, který se vám vryje hluboko pod kůži. V zasedací místnosti bývalého okresního úřadu...

Kam 1. června? Na DD-FEST do Svatého Jana pod Skalou!

V amfiteátru ve Svatém Janu pod Skalou se v sobotu 1. června koná Dětský den / DD-FEST, který se nese pod heslem „Hry a...

Liteňské období Václava Beneše Třebízského

Ve výčtu spisovatelů, kteří působili na Berounsku, bývá zmiňován i kněz a autor historických románů Václav Beneš Třebízský. V Litni si ho dodnes připomínají...

Nejsme jen knihovníci #1: Od učitele k učícímu knihovníkovi

Myslíte si, že knihovníci jen půjčují knihy? A že si celý den v práci čtou? Městská knihovna Beroun přináší cyklus Nejsme jen knihovníci, kde...

Hořovická ZUŠ Josefa Slavíka: Zpěv je radost!

Zápis a talentové zkoušky proběhne v Základní umělecké škole Josefa Slavíka Hořovice v týdnu od 27. května 2024, vždy od 14 do 17 hodin. ZUŠ...

Slavnostní den Jarmily Novotné na zámku v Litni

V sobotu 25. května 2024 se uskuteční akce Slavnostní den Jarmily Novotné v Litni. Festival vznikl jako připomínková akce k výročí české operní pěvkyně...

„Talent 2024“ se jako každoročně vyhlašoval v Městské galerii Beroun

Dne 24. dubna 2024 se od 14:00 uskutečnila každoroční vernisáž výstavy oceněných prací žáků po/berounských škol v Městské galerii Beroun. Jako každoročně neměli letos berounští...

Knihovna opět otevře brány do světa fantastiky. Blíží se 3. ročník FantastiConu

Chcete si na chvíli odpočinout od reality? Přijďte v sobotu 18. května 2024 (10:00–19:00) do Městské knihovny Beroun na FantastiCon! Akce pro všechny fanoušky fantastiky...