Veronika Veleva je mladá talentovaná výtvarnice, která se ke konci 9. třídy pustila do náročného projektu, jakým je ilustrace knihy. S úkolem se popasovala na výbornou a kniha mohla spatřit světlo světa právě začátkem tohoto roku. Veronika navštěvovala Základní uměleckou školu Václava Talicha v Berouně. Jejími učiteli byli Markéta Bakešová, Filip Černý, Ondřej Vacek a Andrea Borovská, která ji připravila k talentové zkoušce na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kterou úspěšně složila. V současné době studuje scénografii. V pondělí 11. dubna zahájí vernisáží svoji první výstavu. Její ilustrace ke knize Příběhy čerta z uhláku je možné vidět ve vestibulu Městské knihovny Beroun do konce dubna.
Veroniko, jaký je tvůj vztah k Berounu, žiješ tu od narození?
V Berouně jsem už od narození a mám to tu ráda. Je skvělé, jak je Beroun zasazený mezi lesy, zároveň nám tu funguje kultura a jsme kousek od Prahy, kam dojíždím do školy.
Od 8 let jsi navštěvovala ZUŠku. Když si na ten čas vzpomeneš – už jako malá jsi se umění chtěla věnovat, nebo to byl jen koníček pro volný čas?
Když jsem byla malá, chtěla jsem být módní návrhářkou. Šila jsem ze starého oblečení jednoduché šatičky pro panenky a pak s nimi pořádala módní přehlídky.
Jak jsi se k ilustrování knihy Příběhy čerta z uhláku vůbec dostala?
Oslovila mě kamarádka mojí mamky, která se zná s autorkou knížky. Přečtla jsem si rukopis, který mě zaujal a hned jsem si začala představovat, jak by mohly postavičky v příběhu vypadat a kam by se hodil jaký obrázek. Začala jsem si tedy do textů dělat první náčrtky.
Měla jsi při ilustrování volnou ruku, nebo jste s autorkou museli sladit svoje představy? Jak postava čertíka vznikala? Měla jsi více návrhů? Nebo už od začátku jsi měla jasnou představu?
Měla jsem původně trochu jinou představu o vzhledu dvou hlavních hrdinů, ale v podstatě jsme se s autorkou Danielou Melicharovou nakonec shodly a proběhly jen malé úpravy jako například barva vlasů. Také jsem měla trochu trable s obrázkem, kde je hlavní hrdina na motorce, tak snad mi milovníci motorek odpustí, že nejsem zrovna expert na motocyklovou techniku 🙂
Hodně mě ale bavila kapitola, kde se čertí kluci dostanou k domečku Baby Jagy. Tam jsem nakreslila domeček na kuří nožce a čertíky jak se chystají lézt po žebříku nahoru. Nebo když šli kluci v Itálii za bratrancem Lucifera, tam jsem kreslila jeho galerii obrazů a sochu, ten obrázek mi zabral asi nejvíc času.
Přinesla ti tahle zkušenost něco nového? Jaký pro tebe byl ten pocit, že děláš něco kreativního, ale je zde ten závazek – povinnost vůči kamarádce, deadline odevzdání prací?
Ano, rozhodně to bylo něco nového. Za prvé v tom, že jsem s ilustracemi začala při časově náročném závěru deváté třídy a dokončovala na začátku prvního ročníku na střední, tak to bylo trošku hektické období. Trochu jsem se bála, abych nezdržela vydání knížky. Nakonec ale vše dobře dopadlo a zvládla jsem to dokreslit ještě před jazykovými korekturami. A také to bylo nové v tom, že jsem musela přizpůsobit svůj styl kresby tak, aby pasoval do zábavné dětské knížky.
Kreslíš, modeluješ, fotografuješ, studuješ scénografii. To je celkem široký záběr. Máš představu, čemu se chceš v životě nejvíce věnovat?
Hodně mě baví animace. Poprvé jsem si animaci vyzkoušela na animačním táboře před dvěma lety. Vytvářeli jsme ve skupině krátký animovaný film „Kouzelný koncert“. Celý týden jsme běhali po lese a vytvářeli postavičky ze šišek, větviček, mechu, hub a kamení a pak jsme je kousek po kousku rozpohybovávali. Bylo to hodně zábavné. Nakonec vznikl z týdenní práce asi tříminutový film.
Předpokládám, že výstava ilustrací v berounské knihovně, je tvá první. Jaký je to pocit pro takhle mladou autorku?
Jsem za tu příležitost moc ráda. Je to příjemné, že se můžu o své obrázky podělit s více lidmi a hlavně s dětmi, které si je můžou prohlédnout cestou na oddělení knížek pro děti.
Celý rozhovor s Veronikou Velevou najdete ve zpravodaji Městské knihovny Beroun Okamžik.
Autorkou rozhovoru je Lada Čubová.
