Přišli jsme si pohovořit s Mgr. Ladou Schovánkovou, která se zabývá alikvotním zpěvem a hrou na tibetské mísy. Kromě toho je pracovnicí Městské knihovny v Berouně.
Můžete nám říci něco o alikvotních tónech? Co si pod tím laik může představit?
‚Každý tón je složen jak ze základní frekvence, tak z jejích dalších násobků. Těmto svrchním tónům znějícím zároveň s tónem základním, říkáme alikvotní, harmonické. Určují barvu zvuku. Tyto tóny lze rozvíjet tak, že je základní tón potlačen a vystupují zejména tóny alikvotní. Zpěvák formováním rtů a ústní dutiny, kdy se zaměřuje na rezonanční prostor, zvýrazní a rozrezonuje svrchní harmonické tóny nad zpívaným tónem základním. Každý zvuk obsahuje nekonečné množství alikvotních tónů.‘
Kde se s alikvotním zpěvem můžeme setkat?
‚S alikvotním zpěvem se setkáváme v oblasti tibetských klášterů nebo u mongolských pastevců, kteří praktikují tzv. hrdelní zpěv. Patří do oblasti meditativních zpěvů stejně jako zpěv gregoriánský, který se vyskytuje v evropské kulturní oblasti.‘
Jak s tím souvisí tibetské mísy?
‚Také u tibetských mís se setkáváme s alikvotními tóny. Tyto zvláštní hudební nástroje pocházejí z oblasti Nepálu. Jsou vyrobeny ze slitiny sedmi kovů, z nichž každý symbolizuje kov jedné hvězdy či planety: zlato – Slunce, stříbro – Měsíc, rtuť – Merkur, měď – Venuše, železo – Mars, cín – Jupiter a olovo – Saturn. Každý kov vytváří určitý zvuk a dohromady vytvářejí výjimečný, alikvotně bohatý zvuk zpívajících mís. Jedno tibetské rčení říká: ‚Kdo pozná tajemství zvuku, pozná tajemství vesmíru.‘ Hra na tibetské mísy nás tak ‚ladí‘ na principy vesmíru.‘
Jak se na tibetské mísy hraje?
‚Mísu držíme na otevřené dlani a hrajeme na ni dřevěnou paličkou – popřípadě pokrytou filcem nebo plstí. Druh dřeva, velikost paličky, druh mísy ale i ‚vyladěnost‘ hráče, to vše ovlivňuje výsledný zvuk. Nejčastěji se hraje cinkáním paličky o okraj mísy. Dále se hraje tak, že paličkou točíme po její hraně, čímž vytváříme táhlý, zpívající tón. Proto se také užívá další název tohoto nástroje – ‚zpívající mísy‘. Hra na mísy je hrou v pravém slova smyslu – hráč může použít jakýkoli nástroj. Důležité je soustředit se a naslouchat.‘
Ovládáte také hru na didgeridoo. Představte nám i tento nástroj?
‚Didgeridoo je další hudební nástroj, u kterého se setkáváme s alikvotními tóny. Je to rovná trubka bez náústku, bez – pro Evropany běžných – dírek, a přesto nás udiví, snad až uhrane svým zvukem díky své rezonanční síle. Je buď ze dřeva (vydlabaná větev nebo menší kmen), nebo z bambusu, jehož vnitřek je upraven rozžhavenou tyčí. Její povrch často bývá ozdoben různými symbolickými obrazy. Je dlouhá 1 až 1,5 metru, ale může být i o něco delší. Hra na didgeridoo je založena na pricipu cirkulárního dechu, kdy se hráč během výdechu zároveň prudce nadechuje nosem. Tvarováním tváří, pohybem jazyka či stahováním bránice lze vytvořit pestrou škálu tónů bohatých na alikvoty. Historie didgeridoo je velmi stará, podle některých zdrojů dokonce 30 až 60 tisíc let.‘
Co musí člověk umět a znát, aby mohl alikvotní hudbu a zpěv provozovat a vnímat?
‚Výhodou alikvotního zpěvu je, že nemusíte mít hudební sluch na to, abyste zpívali. Vlastimil Marek, autor knihy ‚Hudba jinak‘ říká, že tím, že máme schopnost řeči, máme i schopnost zpěvu. Stejná situace je i u tibetských mís. Nemusíte znát stupnici na to, abyste si zahráli.‘
A co to člověku přináší?
‚Pravidelným zpíváním a hraním se vám zlepší hlas i dech. A zároveň se naučíme naslouchat – nejen zpěvu a hře, ale i sobě, svým pocitům a druhým lidem. Lze říci, že zpěvem se člověk harmonizuje, vylaďuje, a ve většině případů dochází ke změně života člověka k lepšímu. Je zajímavé, že současná věda prokázala to, co naši předkové intuitivně vycítili – blahodárné působení zvuku na člověka. Naše evropská civilizace je postavena spíš na rozumu, vědění, racionalizaci. Zpěvem a hrou však přicházejí na řadu emoce. Dochází ke zklidnění. Koncentrací na hudbu se náš mozek přeorientuje spíše na intuitivní vnímání. Ví se, že každý orgán v těle vydává zvuk. Tělo je tak jakýmsi orchestrem, který hraje jednu píseň. Je-li některý z orgánů narušen, i celková píseň je rozladěna. Hrou a zpěvem se můžeme opět vyladit – psychicky i fyzicky. Je to skutečně fascinující, jak na nás hudba a zpěv působí. A člověk si uvědomuje, jak vše souvisí se vším, jak pouhá maličkost může být propojena s významnou věcí.‘
Děkuji vám za rozhovor.
