Slavnostní vernisáží 14. května 2026 byla v hořovické galerii Starý zámek zahájena výstava Spojení, na které prezentují svá díla tři současní výtvarníci – Eva Čapková, Laila Seidel a Gotthart Kuppel. Výstava ukazuje práce, které se snaží zpomalit náš způsob vnímání, vybízí k soustředění a usebrání. Obrazy vytváří ostrovy intenzivní přítomnosti, místa, v nichž se manifestuje materiál, barva a objekt jako rovnocenní partneři v dialogu s divákem. Umělci ve svých dílech ukazují tři rozdílné tvůrčí přístupy k přístupu k člověku a jeho okolí. Společné je jim kladení otázek po způsobech lidského vnímání a nazírání na realitu. Čím nám jsou naše smysly? Můžeme se na ně spolehnout? Jakými jsme diváky? Jsme trpěliví či naopak? Jakou máme vizuální zkušenost? Co se stane, když se podíváme na každodenní věci z jiné perspektivy? Nazírat věci nově, dělat něco jinak, vnímat podněty, kterých jsme si předtím nevšimli, nabízí cestu ke šťastnějšímu životu.
Eva Čapková: Totální torza
Cyklus maleb s názvem Totální Torza odkazuje na starověké sochařství, jehož fragmenty dnes často představují jediné pozůstatky dávných uměleckých děl. Tato torza symbolizují nejen fyzickou existenci, ale také ztrátu, pomíjivost a zranitelnost. Zlaté pozadí, které obklopuje postavy, odkazuje na raně křesťanské ikony a vytváří duchovní atmosféru. Podobnou myšlenku rozvíjí i cyklus grafických prací, kde je však barevnost tlumena do modro-šedých tónů, které společně s jemnými abstraktními formami propůjčují grafickým listům snový charakter.
Fragmentace postav odráží jak fyzickou, tak psychickou roztrženost člověka v současném světě, vyvolává otázky o percepci a identitě. Co je vepředu a co vzadu? Můžeme vidět tvář, nebo je skryta? Tato ambivalence nás nutí přehodnotit naše vnímání sebe sama i druhých. Každé torzo je současně výzvou k introspekci, k hledání spojení mezi tím, co jsme, a tím, co bychom chtěli být. Jaké příběhy a emoce skrýváme za našimi vlastními fragmenty?
Laila Seidel: Food for the Eyes
Obrazová řada Food for the Eyes zahrnuje jak fotografické práce, tak i malířské. Barva je zde chápána jako vizuální potrava. Výchozím bodem těchto prací je intuitivní, tělesná konfrontace s intenzivně zářící akrylovou barvou – která vytváří vědomý protiklad k vizuální prázdnotě, monochromii a chudobě podnětů každodenního života. Zde se jedná speciálně o prázdnotu a monochromii krajiny a polí v zimě. V každodenním životě, zejména prostřednictvím sociálních sítí, jsme obklopeni spíše nadbytkem podnětů.
Fotografická série s názvem Abundance zachycuje prchavé stavy v našem okolí, které lidské oko těžko postřehne. Jedná se o okamžiky, kdy mokrá barva rozvíjí svoji největší intenzitu a živost, tedy o okamžik její maximální sytosti. Snímky nejsou dokumentací malířského procesu, ale samostatnými díly. Jsou to koncentráty barvy, hojnosti a materiálnosti, které vyzývají k pomalému a cíleně neorientovanému vidění. Série Hungry for Pink, Red and Green převádějí vybrané fotografické detaily zpět do malby. Vznikly z tělesně prožívaného „hladu“ po barvě. Oslavují jasnost, nadbytek a vizuální smyslnost. Obě skupiny prací spojuje myšlenka, že barva není jen představitelkou „něčeho“, – ale potravou pro oko, tělo, vnímání. Série Food for the Eyes není vyobrazením potravy. Je sama potravou.
Gotthart Kuppel: (Ne)nalezené objekty
Objekty Gottharta Kuppela vznikají z nalezených materiálů, jako jsou rukavice, lahve, kužely, hlavy panenek, kosti nebo cínové figurky. Tyto artefakty jsou nově sestaveny a pouze minimálně upraveny. Často stačí mírné posunutí, tmavé zabarvení nebo dráždivá kombinace, aby se nám dobře známé každodenní věci odcizily. Práce umělce oscilují mezi humorem a morbiditou, mezi hrou a stísněností. Otevírají prostory, ve kterých se známé mění a nabývá nových významů. Slyšíme v nich rovněž ozvěny magických rituálů. Tyto objekty nevyprávějí jednoznačné příběhy, ale vyzývají k asociacím, k zastavení se. Někdy diváky přivádí k úsměvu, jindy je vyvádějí z jejich komfortních zón. Kuppelovy rozmanité životní role umělce, divadelního herce, džudisty, lékaře a autora jsou v těchto pracích znatelně patrné: Jeho objekty působí jako tiší aktéři, nabytí tělesností, zkušeností a jemným pozorováním lidských hlubin a absurdit.
Spojení
Spojuje nás společný zájem. Zájem o souseda, se kterým sdílíme hranice. Díváme se, jak se hezky německy říká, i přes kraj svého talíře. Ale není to jen zájem o zem a její umění, a o to, co všechno nabízí, ale něco víc. Tuto na první pohled nesourodou skupinu spojuje především umění vidět a odkrývat. Dívat se za podstatu věcí. Eva Čapková poukazuje na přírodní zákon, u Laila Seidel o barvu jako element, kterou můžeme vychutnávat nejen očima, a o Gottharta o nejvšednější věci, kterým jeho umělecké oko propůjčí nový život a uvede je do nevšedních souvislostí.
Výstavu zahájili ředitel hořovického kulturního centra Přemysl Landa a berounský nakladatel Kameel Machart. Výstava potrvá do 21. června 2026 a je pro návštěvníky otevřena vždy v pátek, sobotu a neděli od 10 do 17 hodin na adrese Galerie Starý zámek, Vrbnovská 30/1, Hořovice. Fotoreportáž z vernisáže pořídil Daniel Kreissl.
