V předchozích letech se podařilo realizovat pokládání Stolpersteinů v Berouně. Díky podpoře dalších soukromých dárců budou kameny připomínající berounské oběti holokaustu pokládány i letos.
Rodina Poláčkova (čp. 92/III)
Židovská náboženská obec v Divišově na Vlašimsku patřila k velmi starým komunitám. Jejími členy býval i rod Poláčků, jenž se mnohem později přistěhoval do Berouna. Pocházeli ze sousední Třemošnice, kde si v druhé polovině 19. století otevřel obchod Bohumil Poláček. Roku 1906 se mu narodil Josef, jeden ze dvou synů. Měl od malička velmi dobrý vztah k hospodářským zvířatům, inteligenci mu nechyběla, proto se rozhodl pro relativně nový obor: zvěrolékařství (veterinářství).
Po dokončení střední školy nastoupil na Vysokou školu zvěrolékařskou v Brně. Šlo o jedinou školu svému druhu v republice (založenou 1918). Koncem dvacátých let, když úspěšně absolvoval čtyřleté studium, obdržel titul MVDr. Přestože jako zvěrolékař (podobně jako lékaři) nemusel absolvovat povinnou čtrnáctiměsíční vojenskou službu, československá armáda jej lákala. Nebylo divu, disponovala desítkami tisíc koní pro dragouny a hipomobilní vozbu (přeprava děl a munice), vlastními hřebčinci, a tudíž chronickou potřebou veterinární péče.
Nastoupil k elitnímu Jezdeckému (poté Dragounskému) pluku 8 se sídlem v Pardubicích jako plukovní zvěrolékař. Jako kariérní důstojník ihned po nástupu obdržel hodnost poručíka, velmi slušný, jistý příjem s řadou výhod, byt, vlastního koně a sluhu. Staral se nejen o zdravotní péči cca 700 koní, ale také výchovu podkovářů, ošetřovatelů, o výběr a nákup zvířat a další s tím související záležitosti.
Nevíme, proč nakonec z armády v polovině třicátých let odešel, zda za tím stála touha po vlastní praxi nebo snad jeho budoucí žena (cherchez la femme). V každém případě se v roce 1935 oženil na Staroměstské radnici s Ludmilou Korálkovou, pražskou rodačkou. Ta pocházela z židovské inženýrské rodiny, ale nepraktikující, ona sama byla na rozdíl od snoubence bez vyznání, tudíž v úvahu připadal jen civilní sňatek.
Novomanželé se usadili kousek za Prahou, v Kostelci nad Černými Lesy, kde si Josef otevřel vlastní praxi. Po necelých dvou letech se z Berouna odstěhoval jediný zvěrolékař, a tak Josef Poláček využil příležitosti a přesunul praxi v červenci 1937 do mnohem většího Berouna. Přímo ve městě existovala řada statků s hospodářskými zvířaty a samozřejmě byl k dispozici i sedlákům v celém soudním okrese Beroun. Na nedostatek práce si stěžovat nemohl, na rodinné štěstí také ne – koncem roku 1937 se mu narodil v pražské porodnici U Apolináře syn Pavel. Moderní mladá rodina evidentně příliš nedůvěřovala porodní bábě.
Po čase si na Závodí vyhlédl starý Neradův statek čp. 92/III (na křižovatce s Lidickou), který byl právě na prodej. Josef využil jak úspor, manželčina věna i hypotéky a statek roku 1938 koupil. Nemohl tušit, že tady pánem dlouho nebude.
Po okupaci si tento židovský majetek vyhlédli příslušníci německé četnické stanice, kterou nacisté ve městě zřídili. Zpočátku se jednalo pouze o nájem, ale jak se antisemitská politika nacistů zhoršovala, tak došlo k zabrání statku. Poláčkovi se s malým synkem museli v létě 1940 stěhovat. Nejprve nakrátko k rodině řezníka Frenkla do Havlíčkovy ulice, o rok později zase zpět na Závodí, do čp. 523 v dnešní Lidické.
Poslední dějství tragédie rodiny začalo deportací spolu s většinou ostatních berounských Židů v únoru 1942 přes Kladno do Terezína i se čtyřletým Pavlíkem a matkou Ludmily. Ta se do města přistěhovala asi rok před deportací a vzápětí jí čekal březnový transport do ghetta Izbica. Poláčkům se v Terezíně dařilo přežívat více než dva a půl roku, s každodenním stresem, zda se podaří sehnat jídlo a zda už nebudou zařazeni do transportu. Dočkali se v říjnu 1944; směr: Osvětim. Sověti tehdy už bojovali několik desítek kilometrů od tábora, ale nacisté jako šílení urychleně likvidovali desetitisíce Židů. Nikdo z rodiny Poláčků se zřejmě plynové komoře nevyhnul. Doslova pár dní poté začaly SS komory i krematoria likvidovat, aby zahladily stopy.
Mgr. Jiří Topinka, Státní okresní archiv Beroun
