V informačních středisku CHKO Český kras ve Svatém Janu pod Skalou bude slavnostní vernisáží v sobotu 17. května v 16 hodin zahájena výstava maleb, grafiky a výtvarných experimentů Evy Čapkové pod názvem Skály vzhlížejí do oblak. Úvodního slova se ujme kurátor Jiří Bernard Krtička.
Autorka vystavených děl o svém malířském dobrodružství říká: „Umělecká tvorba hraje klíčovou roli v mém životě, doplňuje mé pedagogické a literární aktivity. Ve svých nejnovějších obrazech se zabývám tématem oblak. Soubor maleb, který jsem nazvala Těžké mraky, se vztahuje nejen k našemu jsoucnu – jsou to právě oblaka, která doprovází člověka od samých jeho počátků. Stačí jen pozvednout hlavu a zadívat se do nich. Co vidíte? Jaké pocity ve vás vyvolávají? Toto téma mě vedlo k dalšímu zamyšlení o vztahu mezi přírodou a mytologií. Antičtí bohové totiž do oblak zahalovali hrdiny, aby jim pomohli uniknout osudu. Afrodita takto zachrání Parida před Menelaem, Apolon Aenea a také Hektóra. Jupiter pokryje krajinu temnými mraky, aby se mohl sblížit s Io. Oblak je zde součástí klamu a podvodu. V Bibli slouží oblaka zejména jako dopravní prostředek, oddělují sféru nebeskou a pozemskou, ale představují i samotnou přítomnost Boha… Oblaka mohou symbolizovat hledání něčeho vyššího někde tam nahoře. Mraky mohou zahalovat, tím však poukazují i na to, co má být skryto, a svojí přítomností upozorňují, poodhalují a tím jitří naši zvědavost.“
Eva Čapková k dalšímu tématu, které zvolila pro svoji svatojánskou výstavu, dodává: „Dalším tématem jsou svědci. Pod tímto pojmem rozumím například kameny, jako jsou menhiry, různé skalní útvary v krajině nebo i posvátné stromy, které s námi sdílejí stejný prostor, ale ne čas. Pro tyto svědky je náš život pouze drobnou epizodou. Jsou to svědci proměn okolní krajiny a našich životů, vedle nichž vypadá ten náš jako život jepičí. Podle rumunského filozofa Mircea Eliadeho se mohou přírodní jevy, včetně kamenů, skal a stromů, rozzářit posvátným významem. Vystoupí ze stejnorodého proudu vjemů jako něco mimořádného. To znamená, že zároveň poukazují mimo sebe. Posvátný kámen nebo strom je náhle jakoby zalit svatou září. Stává se živoucí šifrou transcendence. Zachytit takový moment jsem se pokusila v malbách, které se opírají o reálné přírodní předlohy, jako jsou kameny na Klepci, skála ve Svatém Janu pod Skalou nebo monolit Velký pastýř u obce Klobuky. Vytrhla jsem je z jejich přirozeného prostředí a zalila světlem. Jsou to individua, která upoutají svou vnitřní silou. Jsou magická, chceme-li. Stala se cíli poutníků, místy, která nutí člověka ke ztišení a usebrání. U těchto tří obrazů jsem pracovala s přírodními pigmenty a hlínou nasbíranou v jejich kraji. Jsou tedy vytvořeny z toho, z čeho opravdu pochází.“
Eva Čapková na svých plátnech pracuje především s magnetickými poli. Jako výchozí bod používá feromagnety, dále železné piliny a někdy i akrylové barvy. Z kovových pilin vytváří pomocí magnetů nejrůznější tvary a upevňuji je na plátno barvami, lepidly a dalšími tekutinami. Používá feromagnety různých velikostí, s jejichž pomocí může vytvářet různorodé kompozice a aktivně určovat charakter magnetických polí.
Do její malby je zapojen i další přírodní proces – koroze –, který jejím obrazům dodává barvu zemitých hnědých tónů. S barvami však může pracovat stejně jako v „klasické“ malbě a vytvářet různé barevné přechody. Korozi kovových pilin však může kontrolovat jen do určité míry; plný barevný výsledek se projeví až po době schnutí, což mohou být i týdny. Čekání a pozorování barevných změn je tedy vždy velkým dobrodružstvím.
Malbou a grafickou tvorbou poukazuje Eva Čapková i na přírodu a její zákonitosti, které jsou pro lidské oko často neviditelné, a na svých plátnech se je snaží zachytit a zviditelnit alespoň krátký okamžik jejího bytí.
