Na skok do minulosti: Historie berounských hospod, restaurací a kaváren

264

V berounské galerii pod širým nebem v Palackého ulici byla v těchto dnech instalována nová expozice, která nese název Po stopách starých berounských hospod aneb Kde se pivo pije, tam se dobře žije.

Vydejme se společně na retrospektivní procházku po starých berounských hospodách, restauracích a hotelech, kterých v 19. a první polovině 20. století bylo v našem městě více než padesát. S odstupem času nelze přesně určit název jednotlivých berounských hospod, hostinců, pivnic či restaurací, proto uvádíme i jejich jiné dobové názvy, často dlouhodobě přejímané štamgasty.

Stejně tak je těžké vymezit rozsah poskytovaných služeb. Každá hostinská živnost zahrnovala koncesi například na ubytování hostů, které bylo uváděno termínem přechovávání cizinců (neb cestujících). Na hraní mariáše musel mít dotyčný hostinský koncesi na „držení povolených her“. Možnost nasycení hladového hosta kvalifikoval živnostenský řád jako podávání pokrmů, ovšem bez uvedení, zda teplých či studených.

Všeobecně platilo, že v takové obyčejné pivnici jste k pivu mohli dostat nanejvýš utopence, matjesy nebo tlačenku s cibulí, popřípadě i olomoucké syrečky uchovávané pod skleněným zvonem obvykle vedle pivního pultu. V hospodě, tam již byl nabízený sortiment o něco širší. Bylo možné si objednat gulášek nebo alespoň polévku s křupavým rohlíkem. Hostinec byl považován za lepší hospodu s rozšířeným sortimentem teplých jídel a ojediněle i s omezeným počtem hostinských pokojů. Tomuto typu hostinské činnosti pak nebyla příliš vzdálená restaurace. Šlo však spíše o převzatý cizojazyčný termín. Na přelomu 19. a 20. století, pro nějž byl charakteristický rozvoj turistického ruchu a společenského života, se začal používat termín zahradní či výletní restaurace.

A co se v berounských hospodách převážně čepovalo? Na to už dnes není jednoduchá odpověď. Se změnou výčepních, nájemců nebo hostinských docházelo ke změně značek čepovaného piva. Je však nesporné, že převážně se čepovalo pivo z místního pivovaru, ale v nabídce byl i Plzeňský Prazdroj, smíchovský Staropramen, Velkopražské pivo z královských Vinohrad, liteňské, suchomastské, ba i pivo unhošťské či jenečské. A ještě jedna zajímavost. Je pozoruhodné, že na severní straně berounského náměstí nebyla historicky nikdy žádná hospoda. Tento trend se změnil až po Sametové revoluci po otevření restaurace U Aleny…