Proč jsem napsal Malou mši vánoční
Atmosféru adventu a Vánoc jsem už jako dítě prožíval velmi intenzivně. Tehdy jsem se především těšil na dárky a televizní pohádky, kterých bylo, na rozdíl od dnešní doby, v mimovánočním čase poskrovnu. Vyrůstal jsem v době normalizace, takže koledy, brané jako produkt duchovní hudby, se moc nepropagovaly. Vzpomínám si, že mojí nejoblíbenější vánoční písní v útlém dětství bylo „Vánoce, vánoce přicházejí“ Tehdy se skutečně slovo „vánoce“ psalo s malým písmenem, na rozdíl od slova Důl, které se psalo v konkrétních případech s písmenem velkým, aby všichni viděli, co je pro socialistickou společnost důležité. Díky určité nostalgii se píseň „Vánoce, vánoce přicházejí“ drží na žebříčku popularity dodnes, přestože Vánoce zbavuje jakékoli duchovnosti a představuje je jako svátky obžerství a zmatků.
S opravdovými vánočními písněmi a koledami jsem se tak vlastně pořádně seznámil až za dob mého studia na Pedagogické fakultě v Plzni. Jako studenti hudební výchovy jsme k nim přeci jen měli blíže. Největší popularitu pak zažily koledy po roce 1989. To odevšud znělo „Chtíc, aby spal“ a „Nesem‘ vám noviny“ a „Narodil se…“ Když jsem pak vyučoval na Střední pedagogické škole v Berouně, pamatuji si dodnes, jak žáci nadšeně zpívali koledy každý rok už od půlky listopadu.
Dnes už je to jinak. Mladí i staří mají často pocit, že je všechny ty koledy, co znějí celé dny v obchodních domech, na náměstích i v médiích vlastně obtěžují. Když potom chci se svými studenty koledy zpívat v hodinách, často protáhnou obličeje a po dvou třech koledách už chtějí měnit repertoár. Každý rok se sice v médiích objeví nějaká ta „nová vánoční píseň“, ale většinou se jedná o sentimentální pop-hity, které za rok za dva vyšumí.
Co takhle přijít s něčím, co by se líbilo, bylo by vtipné i dojemné a zpívalo se to třeba dalších sto let?! Velice ambiciózní plán, především pro někoho, kdo se do té doby skládání textů a hudby věnoval jen příležitostně. Přímou inspirací pak pro mě byla návštěva půlnoční mše na Štedrý večer roku 2019. Vyslechl jsem tehdy i jednu ze mší J.J. Ryby. Nebyla to ta slavná „Hej mistře“, ale velmi na mě zapůsobila. Říkal jsem si, když mohly tyhle skladby přežít staletí, proč se nepokusit o něco podobného?! A hned jsem se se svým plánem svěřil svým blízkým. A dobře jsem udělal, protože pak už mi nezbylo nic jiného, než to dotáhnout do konce. Základ jsem vytvořil už mezi svátky, ale pak začal leden, škola práce… a na mši nebyly myšlenky ani čas. Paradoxně jsem se k ní vrátil až v březnu 2020 po uzavření škol. Přišlo období zákazu vycházení, člověk trávil většinu času doma na kanapi nebo u počítače… Ale když chcete, aby někdo něco vymyslel, je nejlepší někam ho zavřít! A nepustit dokud to nebude…
A tak jsem Malou mši vánoční dokončil, nahrál demo snímek a poslal ho svým studentům, zdali by se jim mše líbila a chtěli by ji se mnou natočit. Pak už jsme jen čekali, až se situace uvolní, a v září 2020 pak vznikla výsledná nahrávka. Při tvorbě mše jsem se řídil intuicí. Snažil jsem se hudebně i textově zachytit atmosféru jednotlivých částí, aby to odpovídalo charakteru mše a přitom to bylo aktuální, nové, nápadité… Jak se to povedlo, to už nechám na vás. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že mé kroky vedl Bůh… 🙂
Vladimír František Mužík
