V roce 1943 pořídil berounský fotograf Jiří Jeníček unikátní soubor více než osmdesáti snímků zachycujících město Beroun v jeho tehdejší podobě. Široká veřejnost se nyní má možnost vůbec poprvé v takovémto rozsahu seznámit s těmito unikátními snímky. Město Beroun se rozhodlo výběr z těchto fotografií použít nejen pro letošní městský kalendář, ale dalšími snímky včetně obsáhlého komentáře zaplnit výstavní plochy galerie „Pěší zóna“ v Palackého ulici pod Horní branou.
A kdo vlastně byl Jiří Jeníček?
JIŘÍ JENÍČEK se narodil v rodině hostinského 8. března 1895 v Berouně, kde prožil své dětství a školní léta a kde vznikají jeho první fotografické pokusy. V mládí hrál na housle a na klavír, po maturitě na pražském gymnáziu studoval na Univerzitě Karlově jako mimořádný posluchač dějiny a estetiku hudby. Jeho studia přerušila první světová válka, kterou prožil na italské frontě. Po skončení války již z finančních důvodů nemohl pokračovat ve studiích, a tak se rozhodl stát se vojákem z povolání. V této době se začíná intenzivně zabývat fotografií.
Sloužil na Slovensku, kde po přečtení prvního amatérského fotografického časopisu se mu objevil nový svět. Začal intenzivně studovat veškerou dostupnou literaturu o fotografii. Pokrok byl tak značný, že byl přijat za řádného člena Svazu výtvarných umělců Mánes. V těchto letech až do r. 1938 publikuje mnoho článků v odborných fotografických časopisech a vydává odborné knihy. Byl velmi aktivní jako teoretik, snažil se seznamovat tuzemskou scénu s novými trendy, kritizoval tradicionalismus.
Svou pozornost věnoval doposud opomíjené armádní tématice, a tak vznikly fotografické knihy „Československá armáda“, „Vojáci v horách“ a reprezentativní publikace s doprovodným slovem prezidenta Edvarda Beneše a vojenských velitelů „20 let čs. armády v osvobozeném státě“.
Později ve vedení zpravodajského a dokumentárního oddělení vojenského filmu natáčí řadu instruktážních filmů např. „Naši vojáci“, „Péče o koně“ a další. Stal se v tomto směru průkopníkem. Za film Československá armáda s hudbou E. F. Buriana dostal státní cenu.
V roce 1947 vydal fotografickou knihu „Chrám sv. Víta v obrazech” a odborné teoretické publikace „Fotografie jako zření světa a života” a „Úvahy o fotografii”. O rok později mu vyšla kniha „Praha jasem okřídlená” s předmluvou od Jaroslava Seiferta. Svou publicistickou činností upomínal na velká jména historie české fotografie. Nezapomněl však ani na svůj rodný Beroun, kde pomáhal Klubu fotografů amatérů a účastnil se některých výstav.
Koncem čtyřicátých let odešel Jeníček do penze a přestěhoval se na venkov. Při stěhování były nešťastnou náhodou téměř všechny jeho negativy 6×6 zničeny. Zanedlouho potom zemřela jeho manželka. Byla to pro něj velká ztráta a roztrpčen odložil na více než pět let fotografický přístroj. Ale i tuto krizi překonal. Druhý sňatek mu umožnil návrat do Prahy, opatřil si nový fotoaparát, maloformátovou Exaktu a dal se znovu ve svých šedesáti letech s mladistvým elánem do prace. Bohužel ne nadlouho. Jeho srdce dotlouklo po náhlé srdeční příhodě 22. února 1963 v Praze.
I když se Jiří Jeníček podílel svou účastí na čtyřiceti výstavách včetně zahraničních, tak se za svého života nedočkal autorské výstavy. Zaslouženého ocenění v podobě první komorní samostatné výstavy se mu dostalo až v srpnu 2001 v Galerii Josefa Sudka. Od roku 2003 nese jeho jméno berounská výstavní síň v prostorách Pražské brány.
